Akční slevy, právě otevíráme

Víkendovka v Prokopském údolí, 28.-30.5.2004

Prvním zajímavým momentem uplynulého brontosauřího víkendu byl fakt, že jsem jako obvykle při svých víkendových cestách za přírodou nedobíhala téměř se rozjíždějící vlak. Místem víkendovky se totiž tentokrát stalo pražské Prokopské údolí, ve kterém jsem - a to jsem rodilý Pražák - byla naposledy asi tak ve třech letech a tato vzpomínka už byla z mé paměti spolehlivě vymazána, bylo se tudíž na co těšit.
Ve snaze docílit počtu účastníků, odpovídajícího počtu přihlášených, padly na Smíchovském nádraží návrhy na doplnění našich řad o libovolných deset lidí vystoupivších z metra s krosnou a karimatkou. Nicméně nakonec tyto návrhy nedošly naplnění a my jsme se v lehce omezeném počtu vydali na cestu. Poté, co jsme si při společném představování hromadně ověřili úroveň naší paměti nebo spíš sklerózy, nás přivítaly komnaty luxusního dvoupokojového hotelu u lesa a zábava mohla začít.
Večer se nesl ve znamení pantomimy, a tak jsme sledovali jarní slunné ráno zemědělce, člena hnutí Brontosaurus přenášejícího žáby přes silnici, nervózního uspěchaného manažera,... Podle naší recenze ovšem slunné ráno vypadalo jako stavění sněhuláka, případně vyhazování slípky, která se uvelebila na posteli zemědělce, z okna, a biozemědělec byl s neochvějnou jistotou označen za pěstitele marihuany.
V ranním rozbřesku nás z blaženého spánku vytrhlo nepřeslechnutelné kokrhání kohouta, a posléze zpívání nejmladšího tříletého účastníka Kuby, které nám připomnělo dětská léta, večerníček Křemílek a Vochomůrka a jejich slavnou písničku Vstávej semínko holala. Po ranní rozcvičce, ve které jsme si zahráli na sázení aleje listnatých stromů, které původně rostly v Prokopském údolí, jsme se svorně vrhli na snídani a pak vybaveni pracovními rukavicemi a kosami hurá na plevel a odpadky!
Výprava za sbíráním odpadků se zcela nečekaně vyvinula směrem odpovídajícím tématické náplni víkendu, totiž Vítejte v absurdním světě korporací, globalizace... (a pochopitelně s tím spojenou všudypřítomností našich oblíbených hypermarketů), neboť jeden by nevěřil, jaké poklady zdejší lesy ukrývají! Kromě PET lahví, skleněných lahví a dalších obvyklých odpadků, které jsou již považovány za nezbytný inventář lesa, jsme vytáhli téměř celé auto (jedinými chybějícími součástmi byli volant a řidič) a hromadu oblečení, která by bohatě vydala na naplnění jednoho second handu.
Druhá skupinka se vydala na boj s křídlatkou, importovanou květenou, která spolehlivě vytlačuje jakékoli jiné rostliny ze svého okolí.
A protože nejen prací živ jest člověk, ale i zábavou, vrhly se rodinky Novákových, Dvořákových a McDonaldových do boje o nejlevnější výrobky, věrni heslu: "No nekup to, když je to tak levné aneb sice to nepotřebuju, ale hlavně, že se to vyplatí". Po lítém souboji, ve kterém jsme si nijak nezadali s konzumní částí naší společnosti, a vytrvale se pošťuchovali ve frontách u pokladen, nadávali na náhlé změny cenové politiky a křičeli na pokladní, jsme se vydali vstříc další zkoušce naší vynalézavosti. Na řadě byly reklamy, protože když už je výrobek k ničemu, musí se nějak prezentovat, aby byl u kupujících vyvolán dojem potřebnosti. Upřímně řečeno, reklama na koupi ochočeného Brontosaura, Cupfour, který zadupává ceny nejen k zemi, ale dokonce pod zem, biočokoládu a Power Dog Storage, do kterého se vejdou čtyři a půl kobry, nekonečně velké množství bílých myšek a papoušek do komína k tomu, by mohla okamžitě aspirovat na Oscara.
Večerní táborák se přes povídání na téma knížky Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše, zpívání písniček a všudypřítomné klevetění pozvolna přenesl směrem k rannímu rozbřesku a v půl třetí se i ti nejotrlejší z nás rozhodli, že slunce vyjde i bez naší pomoci a odebrali se k zaslouženému spánku.
V nedělním odpoledni jsme se po procházce rozloučili s nádhernou krajinou Prokopského údolí, již předem se těšíce na další podzimní setkání.

Viděla, slyšela, prožila, zapsala
Katka