Časem

Progamový silvestr v Rohozné u Jihlavy - pohled očima kuchaře

Na Silvestr se Svízelem jsem se rozhodl na základě svých finančních ukazatelů, které jasně vytyčily druh mého prožívání organizátory řízeného světa, ve kterém čas nehrál vůbec takovou roli, na kterou jsme v každodenním životě zvyklí. Ale začněme po po po pořádku.
Na určené místo ROHOZNÁ (které leží u Dolní Cerekve) jsem se s trochou štěstí dostal rychle (svezla mě 2 auta) a já se tak octnul v království a v rukách organizátorské říše v mateřské školce. Jednou z prvních vět, kterou mě Spider (spajdr) přivítal: MA,MA,ZEJ DO KUCHYNĚ?!!! Ano je to tak. Byl jsem byť s velkými pochybami odsouhlasen jako vedoucí potravinového sektoru a zároveň také (hlavním) hygienikem a ač to účastníci nevěděli a organizátoři tušili i vrchním experimentátorem. Však ne nadarmo začala Ježibaba (jedna z organizátorů) říkat účastníkům ZVÍŘÁTKA. Jak roztomilé, že? Jako kuchař jsem byl na akci den předtím než přijela zvířátka a pomáhal jsem organizátorskému týmu s přípravou a to i tím, že jsem prostě nepřekážel.. což někdy nebylo jednoduché. Snažil jsem se také o to, abych neviděl a neslyšel to, co nacvičují, abych si mohl o to víc vychutnat veselou premiéru se zvířátkama. Vstal jsem s nimi poměrně brzo ráno a vytvořil první pokusnou substanci, ve které se mimo jiné objevilo (EHM omlouvám se, ale chemické vzorce by zabraly spoustu míst) zelí+rýže. Zvířátka měla po svém příjezdu, kdy nejdříve přijely jejich věci a pak oni na běžkách, k dispozic samy něco jiného než výše zmíněnou substanci.
Začalo se seznamovacím programem a já jsem byl taky u toho,což, jak jsem později zjistil, byl zas maličký zázrak (v kuchyni bylo pořád co dělat): pozdravy z celého světa, které byly uvedeny našim milým ORG. TÝMEM vždy nějakou tou scénkou. Pro mnohé klasika, pro někoho stresová záležitost a nejen pro mě radost! Většině lidem se asi líbily minimálně ty předscénky. Potom pokračovalo pásmo seznamovaček, při nichž jsem se velmi rád seznamoval s některými soudružkami raději i vícekrát. Další věcí, ve které jsme se mohli seberealizovat, bylo třeba kreslení svých obrysů na balící papír, které jsme pak vylepšovali detaily jako jsou oči, uši. Někdy vznikala skutečná veledíla, už jen díky velikosti balícího papíru. Naše podobizny jsme pak rozvěšeli po celé, časem opomíjené budově (všem zvířátkám byly zabaveny hodinky a jakákoli důležitější hromadná setkání probíhala po zaznění zvonu z věže, který nepochybně ohlašoval půlnoc). Na zbylých hodinách pak byl nastaven čas, který se hodil ORG. TÝMU. Všechny místnosti byly také opatřeny různými cedulkami, kterým zvířátka rozuměla: hromadné ložnice, šmajchl kabinet, velká místnost za účelem hromadných akcí LAS VEGAS, tělocvična - mučírna. Tato místnost byla pro mě velkou neznámou, neboť jako kuchař jsem již od 7:00 byl často v kuchyni (kde jsem chodil jak praštěný klackem po hlavě neboť jsem byl vždy nevyspalý?) a tudíž jsem na rozcvičce, kde zněla někdy šmoulí hudba, rád chyběl. Většina zvířátek byl poslušná a do kuchyně při rozcvičce nechodila, ale občas zazněl poněkud for me předimenzovaný Spiderův hlas, který se snažil některá příliš brzy příchozí zvířátka odehnat.. Pro mě bylo vždy každé ráno maratón jiného druhu, a to mazání chleba s marmeládou, který prý už několik zvířátek začalo docela nahlas negativně propagovat.. není divu, ale jestli něčeho bylo v kuchyni hodně, byla to právě marmeláda a pak špinavé nádobí. Po snídani na zvířátka čekal bohatý program a na mě spousta vaření. Zvířátka běžkovala v mnohdy metrovém sněhu a nazpátek se vracela příjemně unavena, to pro mě znamenalo vařit další a další kotle čaje (s hřebíčkem a skořicí). Před spaním jsme byli pozváni na vzducholoď, kde se stala (jak už to na takových akcích bývá) katastrofa, a my se museli rozhodnout, koho vyhodíme, abychom sami přežili. To bylo něco for me, konečně role, ve které jsem se mohl vyřádit. Každý už předtím napsal na lísteček své jméno a povolání a pak už jsme vzletěli. Vše se odehrávalo v tělocvičně, paluba byla oddělena lavičkou, kolem nás létal do kvádra oblečený steward a úplně ve předu před námi seděli zády k nám 2 piloti. Ten jeden, jak jsem zjistil, měl klíčový vliv na průběh a určitě i vznik celé tragédie, protože měl na sobě montérky českých drah. Najednou se od pilotní kabinyv tmavé místnosti zablesklo a piloti hlásili ztrátu výšky. Steward nás pořád hecoval že spadnem a tak někdo dobrovolně vystoupil. Mezi prvníma však nebyl masový vrah, jež s námi taky letěl (zajímavé povolání). Vystupování pokračovalo ať už dobrovolně nebo ne ve vypjaté chvíli jsme vyhodili stewarda a pár dalších dobrovolníků, až jsem tam byl jen já a další čtyři lidi, kterým záleželo na životě sobecky asi nejvíc. Ještě jsme váhavě vyhodili pilota a pak jsem vyhodil s ještě jedním uvědomělým určitě americkým občanem jednu uvřeštěnou soudružku. Než se tak ale stalo tak na kraji paluby vzplála velká bitva mezi mužským a ženským principem, který se, ale urputně bránil vše se ale v dobré obrátilo a já svrhnul ty 2 mé spolucestující dolů. A to už byl konec, pak přišel Robert v černém hábitu s nápisem SMRT a nám oznámil, že vzducholoď se zřítila a nikdo nepřežil. Pak nás odvedli po svíčkama osvětlených chodbách do postelí a pustili REQUIEM, tím padem mi celou srandu trošku změnili, ale i tak to stálo (naž to spadlo) za to! Dost mi chybělo si popovídat se svými teď již mrtvými vzduchoplavci, soudruhy.
A tak to šlo dál, zábavný program střídala akce pro pohybové ústrojí a tak pořád dokola až tady byl Silvestr a sním kasino, klasická skvělá akce. Upsal jsem se na jen na dva úpisy, což jak jsem zjistil byla chyba. Jako protihodnoty za poskytnuté částky zde byl např. víkend v Jeseníkách pro 2, pozvání do cukrárny, vytvoření WWW stránek, členství ve Svízeli přítulovi za pouhých 49 kč. Proč musí žirafy nosit dlouhé ponožky, proč je kilo železa těžší než kilo peří . Spousta příležitostí, jak ochutnat mrkvovou polévku a jiná daleko lepší jídla. Spousta příležitostí, jak se nechat přetáhnout smetákem od uklízečky (Spider - uklizečka Božka), která všechny drsně vyhazovala z místnosti. Spoustu alternativ, jak se brodit sněhem nebo po něm běžkovat. Spusta možností si odpočinout u více jak 5 druhů čajů, spousta možností, jak si vyzkoušet záchodky v mateřské školce. Tenhle silvestr se mi líbil pro jeho pestrost a barevné zabarvení kontrastů, jen si chvílema říkám, díky bohu za to, že jsem tam nebyl jako účastník, nevím jak by se mi líbilo to akční schéma všech dnů.

zapsal Frištenský