Silvestr na Kopné

Kerrrej?

Prrroč?

aneb Rrrytíři z lomu

Radostně zpívej písničku svou.
Když ráno vstáváš, večer usínáš,
den každý krásný prožij s hudbou.

Tak podobně rrradostně začal svízelí Silvestr na autobusové zastávce v Podkopné Lhotě. (v kerrrý?) Byl 27.prrrosinec 2004 a ta zastávka byla konečná. (kerrrá?) Dál na chatu Na Kopné jsme museli po svých. (prrroč?) Jurrra, Slávek a jejich můrrry nás vítali, pořád jsme se smáli, jen prrroto, že se zase vidíme a potom šli nahoru, oni již poněkolikáté, prrrotože nesli makrrrobio potrrraviny prrro všechny mrrrmly na týden. (prrroč?)
Na chaloupce jsme uložili běžky do dřevníku a na postele spacáky, kterrrými jsme se snažili zamaskovat chybějící prrrostěrrradla - povinné vybavení nocležníků turrristické chaty. (kerrrý?) Nastalo spontánní seznamovaní s mrrrmlíky, kteřřří s námi mockrrrát nebyli a také s panem sprrrávcem, kterrrý nás zejména v prrrvních dnech vychovával k přřřísnému šetřřření vodou, teplem, místem. (kerrrým?) K večeřřři byla výborrrná čočková polévka se zeleninou a po ní jsme spontánně rozprrroudili tok enerrrgie mezi námi drrržíce se za rrruce a mysleli přřři tom na ty, kteřřří s námi nejsou. Jaké bylo přřřekvapení, když nedlouho potom nám zavolal Rrroberrrt, že je mu lépe a zítrrra přřřijede. Kolik ještě zmůže síla lidské myšlenky?
To už jsme zahajovali náš prrrogrrram seznámením se západním horrroskopem. Na stěně visel baličák se znameními zvěrokruhu spolu s našimi jmény a jmény dalších kamarádů, říkala jsem o znameních, co o nich vím, a Filípek se Šrrroubováčkem to prrrokládali úrrryvky z Alenky v řřříši divů. Potom jsme studovali podrrrobněji Blížence, Lva, Kozorrroha a Rrryby a nakonec přřřilepovali barrrevné lístečky s vlastnostmi k jednotlivým znamením.
Po tomto vzdělávacím prrrogrrramu nastala prrravidelná hodina zpěvu a hudební výchovy. Zpívali jsme Gloria tibi domine (Sláva tobě, pane) sborem různě s vytleskáváním rytmu, vydupáváním taktu a pleskáním do břřřicha, až jsme píseň nacvičili jako čtyřřřhlasý kánon. Následovala výuka hrrry na zobcovou flétnu prrro začátečníky. Pod drrrilem Slávka a Katky zvládl tóny Honzíka, Aničku a Gustíka a na konci lekce skladbu Halí-belí oprrravdu každý, včetně Spajdrrra. Prrrvní den nás bylo jen 12, tak jsme se naskládali všichni do jedné místnosti na palandy i na zem a spokojeně usnuli.

Vítáme tě, krásné ráno,
dobrý den, dobrý den,
ať tvé slunce září, do všech našich tváří,
celý den, celý den.

Probouzeli jsme ráno spící mrrrmlíky s Filípkem a Kačkou ke skorrro hotové snídani - obvyklé kaši, kterrrá jen čekala na úprrravu vrrrchního vedoucího kuchyně Slávka. Sníh bohužel do rrrána nenapadl, takže nezbylo než vyrrrazit na výlet pěšky. Zanechali jsme pana sprrrávce v chaloupce samotného a odešli do polozimní přřřírody.
Cestou se nám otvírrraly krrrásné výhledy Hostýnských vrrrchů, malebné vesničky, jako třeba Držková, až jsme došli na hrad Lukov - Brrrontosauřřří legendárrrní místo. Prrrozkoumali jsme, kolik prrráce na hrrradě udělal ZČ HB Klub přřřátel Lukova a další ještě starší příšerrry, zmrrrzlýma rrrukama poobědvali chleba s čočkovou pomazánkou v hrrradní místnosti a vydali se na cestu zpět. V Drrržkové jsme se zastavili v hospodě zahrrrát si stolní hokej a hrrromadně si objednali heřřřmánkový čaj. Tak se pan vrrrchní zbavil ležáku.
Na Kopnou jsme se dostali skoro až za tmy. Vařřřilo se zrrrní a podobné dobrrroty, tvořřřila se Péefka pod vedením Ivany - vyškrrrabávání zaschlé tuše nalité na voskovkama obarrrvené karrrtičky. Po večeři trrradiční hudební výchova: nejdřřřív sbor složený z nás všech nacvičoval zpěv skladby Magnificat v latině, až to znělo celkem hezky jako čtyřhlasý kánon, později jsme se mořili s flétničkami, novým tónem Cecilkou a písničkou Běžela ovečka. Potom jsme v kuchyni s velkým veselím několikrrrát hrrráli Rrroyovu hrrru s odkrrrajováním mouky z kopečku a hledáním prrropadlé desetikorrruny čumákem. Na noc se z postýlek prrrohlížel film Ve třetině cesty II a fotky z rrrůzných akcí na Filípkově nové Gerrrlindě. Těsně před půlnocí se vydala výprrrava dvou soudrrružek naprrroti očekávanému přřříjezdu dvou zásadních mrrrmlíků. Očekáváno bylo zejména posílení již tak dost rrrozšířřeného rrráčkování, mluvení po slovenky a jiných mrrrmláren, jako i morrrální dohled nad upadající morrrálkou. Ano, přřřijeli z Prrrahy Fůzik a Bobíšek, jenže to už se vlastně spalo, a tak jsme šli taky spát a nechali všechno mrrrmlání na nový den.

Magnificat, Magnificat
Magnificat anima mea dominum
Magnificat, Magnificat
Magnificat anima mea

Ráno mrrrmlíci vylezli z pelechů, ale ne všichni, po dobré makrrrobio kašové snídani odešli na výlet, dva marodi zůstali a já zůstala na chalupě s nimi přřřikládat do kamen. Takže jsem nezažila ty zážitky, jen z vyprrrávění a rrrychlých fotek prrromítaných z digitálního foťáku na notebooku hned ten večerrr. Jak vidět, lid zaujala hlavně houpačka a kolotoč na Trrrojáku. Litovali, že jsme to taky neviděli. Nicméně soudruhům se za den strávený v chatě udělalo poměrrrně lépe a tak jsme se po slavností obilné a zeleninové večeřřři s vánočním prrrojevem Bobíška a přřřípitkem od Fúzika sešli k večerrrnímu prrrogrrramu vši. Přřředtím jsme prrrodělali obvyklou hudebku, zpívali jsme nově kánon Přřřátelství, procvičovali staré a učili se na flétnu tón Dorrrotku a píseň Trrravička zelená.
Přřřed zazvoněním Ježíška se uvedla hrrra Boj o Kopnou, která se od té chvíle začala rrrozbíhat a později drrramaticky pokrrračovat. Šlo o boj o nemovitost chaty na Kopné poté, co zemřela paní Anička Kopná. Honzíci a Gustíci se nemohli domluvit po dobrrrém a tak prrrobíhal tichý boj, udávání, záškodnictví a duch mrrrtvé Kopné to tiše sledoval a zapisoval nová a nová jména na listinu mrrrtvých. Nikdo nevěl, kdo do kterrré skupiny patřřří a každý musel být přřři činech i udávání opatrrrný. Brrrzy ale již zazvonil Ježíšek a my jsme vešli do místnosti s vyzdobeným vánočním strrromečkem. Zpívali jsme koledy s kytarou, těšili se ze sladkého i makrrrobiotického cukrrroví a Terrrinka Žemlíková rrroznášela všem hrrromady dárrrků. Byly tam prrro každého zvonečky, kerrramická srrrdíčka, kačenky nebo prrrasátka, mastičky, čínské hůlky, voňavé pytlíčky, malé pastelky, ozdůbky na strrromeček, plastová zvířřřátka, mapy hvězdné oblohy, nárrramky přřřátelství, individuálně pak někteřřří rrrozbalovali nějrrrůznější hrrračky a krrrámy. Ten večerrr bylo na Kopné mnoho rrradosti. Přřřes noc nějací skřřřítci polepili tajně dveře u kuchyně nálepkami H a ráno se rrrozhodlo, že Honzíci v prrrvním úkolu nad Gustíky vedou.

Gloria, Gloria
In excelsis deo
Gloria, Gloria
Alleluia, Alleluia

Rrráno jsme si pospali, byl odpočinkový den na hrrry a mrrrmlání. Ivana, Šrrroubováček a Spajdrrr odjeli domů. Učit se na zkoušku, připrrravit se na rande spolu s vyhrrrabáním se z depky a "náhle do prrráce". Vyšli jsme jenom na prrrocházku do Podkopné lhoty do obchodu prrro chleba a pohledy a napsali hrrromadně všelijakým mrrrmlům, spíš však můrrrám. Kerrrejm? Prrroč? Pocem roštěnko, já tě naklepu! Pocem kotleto, já tě rrrozmrrrazím v mikrrrovlnce! Pocem kosti, já tě oberrru! Házeli jsme po sobě sníh a na jedné zaklopené studni hráli strrrhávání všech na zem. (prrroč?) Když jsme přřřišli k vysílači, část mrrrmlu se šplhala nahorrru, nejvýš Bobíšek, až se to kývalo. Klouzali jsme se na umrrrzlé asfaltce. (kerrrý?) a doma přřřed chaloupkou tajně stavěli věže ze sněhu, aby nikdo nikoho neviděl. (kerrrou můrrru?) Kdo vyšší? (kerrrej mrrrml?) V této soutěži zvítězili Gustíci, Boj o Kopnou byl tedy 1:1 a také prrrvní mrrrtví, kteřřří nesprrrávně uhodli a prrráskli vedle.
Další úkol byl zase na doma - tajné podpisy na dveřřřích do kuchyně, přřřímo pod svícnem, kde je nejvíc lidí.
Doma jsme dále zpívali s kytarrrami, pekli rrryby na kamnech a pojídali je s krrroupami a zeleninou a shlédli video z Přřříběhů. Jurrráš vedl tvořřřivku - výrrrobu ozdob ze slámy. Na pohled to vypadalo krrrásně: všichni seděli u jednoho stolu, přřřed sebou šablonky, špendlíky a namočená stébla, kterrrá se snažili podle vzorrru ohýbat. A že jsme byli šikovní, Jurrra nemusel ani moc rrradit a oprrravovat, z čehož nebyl šťastný. Člověk chce někoho něco naučit a ono jim to jde samo od sebe. Stejně tak flétny. Ten den jsme se naučili další tón a poznávat noty a zahrrráli na flétničky jednoduchý dvojhlas. Ve sborrrovém zpěvu jsme zvládli šestou píseň Gloria in excelsis deo (Sláva na výsosti Bohu), pohrrráli si s ní, oprrrášili všechny přřředchozí a pod Rrroberrrtovým nápadem rrrozmístili naše hlasy po místnosti střřřídavě, takže jsme nestáli vedle sebe a znělo to mnohem líp - kánony ze všech strrrran. Pak se hrrrály Alenčiny lipogrrramy, barrrvili jsme si čumáky rrrudou rrrtěnkou, obtiskávali je na papírrr a dokrrreslovali do rrrůzných podob, třřřeba zeleného mačiatka nebo žabího sborrru. Terrrinka nám přřřiprrravila paměťový závod na puntíky schované na půdě a zlatý hřřřeb večerrra byla noční hrrra od Fúzika: Rrrytíři z lomu.
Oblékli jsme se na ven a vyšli do zimní noci. Někteřřří se ještě vrrrátili prrro zapomenuté rrrukavice či jiné doplňky, prrrotože hrrra vypadala na pěkně vypečenou. Shrrromáždili jsme se na cestě a Fúz prrronesl prrrojev o rrrytířích, kteřřří jsou jako my z celé rrrepubliky (z Prrrahy, z Prrrůhonic, z Liberrrce, z Frrryštáku, z Frrrenštátu, z Barrrandova, z Jindřřřichova Hrrradce, z Brrrna, ze Šumperrrka, z Chotěbořřře, z Nymburrrka, z Povrrrl a ze Zlína, ale tam chybí rrr.) a jednou za čas se scházejí. Na pokyn jsme se rrrozprrrostřřřeli do lesa a čekali na signál "mňau". Ten dlouho nepřřřicházel. Začali jsme se bát, že je to nějaká bouda a pomalu se srrrocovali i bez signálu. Náhle se na louce ozvalo: "Mňau!" Řřřítili jsme se na Fúzika a v jeho běhu obdrrrželi ty další inforrrmace: "Všichni rrrychle do chalupy!" A to bylo celé. Vyslíkli jsme se, zasmáli se hřřře - kameňáku a uložili se do pelechů. Dobrrrou noc! Další úkol zní: Kterrrá skupina vytvořřří do rrrána na půdě delšího hada z vlastního oblečení, získá bod. A už to tam harrraší. A čípak je asi to celé čerrrné oblečení označené G? A toto filípkovo s prrroužkem? A prrročpak tu zrrrovna teď s námi Fúza není? Gustíci, běda vám!

Gloria tibi Domine
Domine
Gloria tibi Domine
Domine

Vstáváme brrrzy za tmy a vyrrrážíme na Hostýn, slavné poutní místo. K snídani obilná kaše, Slávek ještě rrrychle mixuje fazole na pomazánku k obědu a úprrrkem běžíme do Drrržkové na autobus na Hostýn. Jenže ten mrrrml jel o 3 minuty dřřřív než podle jízdního řřřádu měl a tak nám ujel. Ten den byl samozřřřejmě jediný. Vydali jsme se tedy na Hostýn pěšky. Holt turrristický výkon posledního dne rrroku. Šlo se docela dobřřře, cesta po Hostýnských vrrrších ubíhala a přřřed polednem se nám vyhoupl na obzorrru Hostýnský chrrrám.
V prrravé poledne jsme již krrráčeli jako poutníci po širrrokých schodech ke kostelu za mohutného zvuku zvonů. Prrrohlédli jsme si jesličky s Jezulátkem, krrrásy chrrrámu, výhled od nedaleké rrrozhledny a poobědvali boží darrr chleba na koleni ztuhlýma rrrukama. Někdo si stihl koupit párrr cetek a suvenýrrrů, na čaj v hospodě však čas nezbyl, spěchali jsme dál na Bystřřřici pod Hostýnem na autobus, kterrrý by nás popovezl na zpáteční cestě aspoň kousek. Avšak autobus nejel a neměl již jet. Nám ovečkám ve stádečku to nedocházelo a klidně jsme si nahlas na zastávce přřředčítali knihu Sex jako šlehačka na dortu, kterrrou si zakoupil Bobíšek. Slávkovi, kterrrý výprrravu neoficiálně vedl, začalo ale být horrrko. Filípek vymyslel, že pojedeme stopem. Mávl rrrukou na prrrvní auto, to zastavilo a všech mnoho nás naložilo dozadu mezi bedny od rrrohlíků. Tak jsme se na Troják dostali rrrychle a levně, za párrr úsměvů řřřidiči. A tam ty slavné houpačky! Jedna byla prrro 8 lidí narrráz, houpali jsme ji do pocitů na zvrrracení, kolotoč se točil a lítal zárrroveň, no vyblbli jsme se dosyta a ohlédli se po teplém čaji v hospůdce. Jenže ta byla přřřeplněná silvestrrrovskými hosty, takže jsme vyšli na poslení úsek cesty posilněni jen jablíčky.
V jeden čas jsme se na na širrroké louce drrrželi úplně všichni za rrruce a krrráčeli dolů jeden vedle drrruhého, vstřřříc dalším zážitkům v našich životech. Uprrrostřed louky jsme si zahrrráli honičku "Chyť hadovi ocas" a potom již bez zastávek se ubírrrali k domovu. Stmívalo se. Krrráčeli jsme pokojně a cestou si přřřečetli SMS od drrrsného Spajdrrra, kterrrý nám oznamoval, že vystupuje ze Svízele a vůbec nejel do prrráce, ale na Silvestrrr se Slunovrrratem, s norrrmálními lidmi, jelikož "Svízel je mrrrtev, zbylo z něj jen hrrromádka zrrrní a ptačího zobu, modrrré alfy a současné akce jsou jen zoufalým pokusem o cosi". Co na to říct. Každému co jeho jest. Doma pak konečně duch mrrrtvé paní Aničky Kopné vyhlásil výsledky Boje: Gustíci ku Honzíkům 3:1. Ale jak se ukázalo, když každý přřřiznal, za koho vlastně hrrraje, naživu byl v závěrrru hrrry pouze 1 Gustík a 3 Honzíci. Tak se nám to samo přřřirrrozeně rrrozvrrrstvilo!
Večeřřřeli jsme trrradiční zrrrní a zeleninu. Potom někteří chystali silvestrrrovské občerstvení - salát z celozrrrných těstovin s tofu a brrrokolicí a musli kuličky z ovesných vloček a ořřříšků, vše bez cukrrru a ostatní hrrráli v kuchyni uprrrostřřřed přřříprrrav novou skvělou hrrru: Svízelí BANG! Rrrozlosovaly se rrrole - jeden z nás se stal veřřřejným Velkým Brrrontem, 2 byli tajní brrrontíci pomocníci, 3 tajní konzumní frrrajírrrci snažící se zničit Velkého Brrronta a 1 byl tajný kokot snažící se zabít všechny bez ohledu. Mimo to každý dostal zvláštní vlastnosti nějakého žijícího nebo bývalého Svízeláka. Kdo hrrrál Ježibabu, směl vždy, když mu došly karrrty, přřřehrrrabat balík vyhozených a něco si vybrrrat, jako v second-handu. Kdo hrrrál Bobíška, mohl být rrroztrrržitý a libovolně střřřídat 2 nejdůležitější karrrty, jak se mu zrrrovna hodilo. Kdo byl Spajdrrr, lízal z balíčku jen jednu a drrruhou karrrtu krrradl od koho se mu zlíbilo, jelikož Spajdrrr si nežádá, Spajdrrr si berrre! Kdo hrrrál Slávka, karrrta maso mu ubírrrala život, ale karta zelenina ho dvojnásobně léčila. Kdo hrrrál Frrrišťu, mohl si vybírrrat a přřřebírrrat a trrochu vrrracet líznuté karrrty. Kdo hrrrál PP, směl se jako drrrbna dívat spoluhrrráčům do karrret. Bylo tam mnoho postav se svými zvláštními schopnostmi, kterrré oživovaly hrrru. Každé kolo byla jiná doba. Tak třřřeba v kole "Přřříběhy" na sebe všichni museli být hodní a nestřílet. V kole "vánoce" každý darrroval své karrrty jako darrr hrrráči po prrravici. V kole "Voprrruzové" se jinak docela hodní puberrrťáci museli zahánět dvojitým Bangem. V samotné hřřře pak bylo také spousta zajímavých karrret, na kterrré jsme museli mimo ochrrrany nebo ničení Velkého Brrronta rrreagovat. "Guláš" všem ubírrral 1 život, "Popovodňová pomoc" každému přřřinesla novou karrrtu, za "Vagón" se dalo schovat, "drrrezína" ujížděla přřřed dostřřřelem a "Velbloud" a "Ťutínek" přřřibližovali, karrrta "Modrrrá alfa" všem vymyla mozky a hrrra náhle měnila směrrr.
Užili jsme si párrrkrrrát tuto orrriginální hrrru s mnoha přřřekvapením a přřřesunuli se z kuchyně vedle za velký stůl, kde jsme si odmrrrmlali rrreview, aby každý mohl řřříct, co ho tady srrralo. Kupodivu to bylo přřříliš pozitivní a pak přřřišel pan sprrrávce a povídalo se s ním u cukrrroví a kuliček a nakonec jsme mu zazpívali jako pěvecký sborrr celý náš nacvičený repertoár. Znělo to moc hezky, trrrojhlasně, čtyřřřhlasně, úplně každý tam měl svou rrroli, svůj hlas a snažil se ho udrrržet, bylo to hezké a pan sprrrávce byl rrrád.
Potom se hrrrály hrrry od Filípka typu "když nám bylo náct". Kousali jsme ve dvojicích na prrrovázku zavěšené jablko, tančili s jablíčky mezi čely, holky prrrovlékaly klukům jablko pod kalhotama z jedné nohavice do drrruhé, houpali jsme prrropisku na prrrovázku do hrrrdla láhve, kličkovali s míčkem na lžíci mezi přřřekážkami, až byl čas odejít ven naprrroti blížící se půlnoci.
Šli jsme mrrrazivou nocí na vzdálenou louku. Tam jsme zapálili prrrskavky, chytli se v řřřadě za rrramena a zpívali do noci Novému rrroku "Chválím tě, Země má", "Ó pane náš" a Modlitbu od Ulrychových.

Pane ať jsi stéblo trávy nebo obyčejný list
Prosím dej ať aspoň trochu umím ve tvých vzkazech číst
Prosím dej ať aspoň trochu řeči stromů rozumím
Ať vědí, že se učím a že nic neumím
Dej ať zlomím svoji pýchu, dej mi hledat pokoru
Když se trápím zbytečnostmi, ať pohlédnu nahoru
Ať mi stačí dohlédnout na obzor, který jsi mi dal
Ať se smířím se vším, co jsi mi kdy vzal
A dej mi sílu snášet pokojně, co změnit nemám sil
Odvahu abych to nač stačím na tomhle světě pozměnil
A také prostý rozum, který vždycky správně rozezná
Co se změnit nedá a co se změnit dá

Stáli jsme na louce v nízkém sněhu obklopeni kopci, koukali na výbuchy petarrrd za obzorrry, objímali se a přřřáli si do nového rrroku. Potom jsme se v dobrrré náladě vrrrátili na chatu. Netrrradiční. Tentokrrrát jsme nepřřřipíjeli vůbec ničím. Nebylo potřřřeba. Vše již bylo vysloveno ve slovech písní v našich hrrrdlech, v objetích, v pohledech, ve hrrrách a makrrrobio salátu s tofu a kousky seitanu. Mňam. Ten byl dobrrrý! Rrrychle ještě párrr lžic do břřříška, než do dalšího dne zkysne. Povídalo se, usínalo, párrr nezničitelných mrrrmlů ještě znovu hrrrálo v kuchyni u kulatého stolu Bang a pak už se uložili všichni a dopřřřáli tělu a duši odpočinku v pelíšku. Prrrotože jak na Nový rrrok, tak po celý rrrok. Jaký bude asi ten přřříští?
Venku je tma, na obloze svítí hvězdičky. Brrrzy se bude moct spát venku, objevovat nové krrraje, pořřřádat nápadité akce a strrrhávat s sebou lidi, kteřřří to alespoň na chvíli na své cestě využijí prrro svůj posun ke společnému cíli. V sobě už tuším, kam se bude má duše ubírat, ale neumím to zatím zforrrmulovat. A taky ve mně zůstává ještě zbytek strrrachu, že zase další lidi kvůli tomu odejdou a mě to bude bolet, prrrotože už nemůžu trrrávit čas snahou zavděčit se všem, nejde to. Musím jít cestou svou, ne cizí dlážděnou., a na cestě potkávám jiné duše. A prrroto mějte se krrrásně, vy všichni, kteřřří jste se mnou zažili nádherrné chvíle plné přřřátelství, organizování akcí prrro drrruhé, soudrrruhování, rrradosti, pospolitosti a nyní cítíte, že už nechcete pokrrračovat. Jdeme ke stejnému cíli, jenom jinými cestami. Konejte po svém, jak umíte a dík za všechny dopisy tohoto rrroku od vás, i za ty odsuzující moje konání. A přřřesto konám od začátku Svízele ponejvíce v souladu se svým nitrem. Přřřipadá mi to to nejlepší, čím se můžu řřřídit. Nyní, když píšu tento zápis a celý dnešní den, mi hlavou zní slova, která odříkavají děti Waldorfské školy na začátku vyučování: Hledím do světa, ve kterém slunce svítí, ve kterém hvězdy se třpytí, ve kterém kameny nehybně leží, živé rostliny rostou, zvířata pocitem žijí. V němž člověk svou duší duchu příbytek dává. Hledím do duše, jež vnitru mém žije...
Tak tedy sbohem starrrý rrroku a dobrrrou noc všemu Svízelímu mrrrmlu. Na věčné časy!

Až se jednou ráno probudíš
Tví přátelé tu kolem ještě budou spát
Po noci krátké, probdělé
Kdy chtěls až do svítání hrát

Zpíváme s Rrrobertem zvonkovskou Rrranní, tak jako po mnohokrrrát poslední rrráno. A pak jednu ze Svízelích hymen o manželce věrrrné, co místo na manžela myslí na koucourrra. Zvířřřátka lezou z pelíšků velmi pomalu. Prrraskl kotel, nesmíme vařřřit na plotně, tak se kaše přřřihřřřívá na kamnech, až dostává tu sprrrávnou chuť přřřipáleniny a příběhová zvířřřátka poznávají. S nostalgií vzpomínáme na tu prrravou chuť kaší. I makrrrobio dobrrrůtka ze včerrrejška chytla jakousi naopak nakyslou chuť, ale stejně si nabírrráme vrrrchovatě do plechových mističek ke snídani i do plastových krrrabic na cestu. Potom se uklízelo, umývalo, balilo, odnášelo, zametalo a když bylo hotovo, sešli jsme se v kuchyni a ještě společně zpívali s kytarrrou.
Cesta dolů do Podkopné Lhoty, na konečné zastávce autobusu jsme párrrkrrrát v krrroužku sehrrráli sřřřílečku, naskládali se dozadu do autobusu se všemi batohy, kytarrrami a nepoužitými běžkami a rrrozjeli se ke Zlínu. Jak v dědinách přřřistupovali další lidi, snažili jsme se smrrrsknout, zabrrrat co nejméně místa, tak jsme si seděli rrrůzně na klíně a zpívali a zpívali. Už zase zněly ze všech strrran autobusu čtyřhlasé kánony a lidi se na nás otáčeli. Ve Zlíně šup ohřřřát se do hospody. Ignorrrovali jsme stolečky a seděli jen na židlích pospolu v jednom krrroužku, někdo si něco sežrrral, ale později ve vlaku jsme vybalili makrrrobio dobrrroty a urrrobili v kupé hostinu. Zabrrrali jsme 2 kupé, mrrrmlali, hrrráli Bang a mávali, když někdo vystupoval. Až do Prrrahy. Směřřřovali jsme navštívit můrrru Julinku. (Byla sobota a mejdan tak na Barrrandově pokrrračoval. Ale to je už jiná kapitola.)
Silvestrrr na Kopné skončil (kerrrej? Prrroč?) , užili jsme si ho v dobrrré atmosféřřře, žili nádherrrně v kolektivu, pospolu, zahrrráli si nové hrrry, mnoho se od sebe naučili a odnesli si zážitky a sílu do dalšího rrroku. Teď už zbývá jen přřřezpívat poslední naši píseň:

PŘÁTELSTVÍ JE JAKO ZLATÁ BRÁNA
V NÁS, JEN V NÁS JE OD TÉ BRÁNY KLÍČ

Sepslala můrrra Ježi