Kde mašinky dávají dobrou noc

Milí Brontosauři současní i budoucí!
Já povím Vám pohádku
pěkně popořádku:
začla v Hrádku
Jindřichově...

Po cestě ve vlaku
na nádraží jsme vstoupili,
měli vše na háku
a zmrzku nejraděj si koupili...

Hned nás však čekala
veselá hříčka...
Akcička zprvu nekalá.
Únavou klesla nám víčka.

Avšak - odměna čekala - v koši se skryla...
Jak hledali jsme ji mezi odpadky,
opustila nás všechna síla.
Jak navrátit ji zpátky?!

Odpověď na světě je záhy -
- zmrzlinářka Svízelí Eura přijala -
- a my našim krkům
dopřáli lahodné vláhy.
...
Po seznamovacích hrách
na nádraží v Jindřicháči,
vlak nám málem plách.
Však stihli jsme ho! My, poctiví hráči!

Úzkokolejná lokálka
veze nás v kraje neznámé
nádraží míjíme nevelká.
Za hodinu a půl všichni se už známe ;)

Nová Bystřice - konečná!
Nádražáckou budovu vidí naše zraky...
Úzkost zmocnila se nás hořečná
tak, jako nádražáci v minulém století,
my teď zde bydlet budem taky...

Jako by se čas vrátil...
Vcházíme do temné místnůstky -
- portrét (soudruha:) Husáka leckoho uchvátil,
většinu nadchly však...po jídle sladkůstky.

A po tomto dni náročném
spánku nám bylo dopřáno.
Rozcvičku ve stoji rozkročném
odbyli jsme si hned ráno.

Soudružka marmeláda
snídani nám zpestřila -
- přicházela každičkého rána
a oběti své hledala...

A po snídani práce,
po práci oběd,
po obědě legrace
a po legraci opět
legrace.

Dny ubíhaly
v tempu zběsilém
natřené patníky přibývaly,
již nepřečnívalo větví na porostu ztepilém...

Ach přátelé!
Již těžko mi jdou verše složit...
zkrátka: bylo to veselé.
A celkově vzato,
stojí to za to...
tohle všechno prožít.

prožila a do veršů složila: Terezka Spustová
a za ni zodpovědně přepsala: Soňa Trnečková