Kola Českým středohořím 3.-11.8.2001

Pátek 3.8.

Sešli jsme se večer ve vlaku do Lovosic, přivítali, popovídali, vystoupili v Litoměřicích-horní nádraží. Tam jsme zjistili, že nám dneska nevydají jedno kolo posílané už včera, protože nejsou úřední hodiny úschovny, takže přijďte si zítra. Dojeli i došli s pytlem na zádech jsme tedy na lesnatou vyvýšeninu Mostka nad Litoměřicemi, kde jsme postavili tropiko u jednoho z plotů zahrádkářské kolonie a přespali do zítřka.

Sobota 4.8.

Ráno jsme si vyzvedli poslední kolo na náraží a vyrazili. Projeli jsme Litoměřicemi k Labi, z mostu se podívali na soutok Labe a Ohře a po polní cestě mířili do Terezína. Tam jsme v opevnění vyhledali Jirku Smutného a nechali se se svíčkami provést částí podzemních chodeb pevností Terezín. To byl dobrý zážitek - prolézali jsme chodby široké i úzké osvětlené jen plamínkem svíčky. Potom jsme si projeli město Terezín, pravúhle se křížící ulice, památník, tisíce hrobů vězňů z 2. Světové války. Krematorium mělo zavřeno, do Malé pevnosti zase nelidsky drahé vstupné, takže jsme koukli jenom na Ohři a vraceli se do Litoměřic. V Litoměřicích jsme se zdrželi na náměstí na zmrzlině a vylezli si i na radniční věž "Kalich" s rozhledem po Českém Středohoří, kde jakási babička - průvodkyně vytrvale povídala poutavý výklad o okolních kopcích i o městě. Zbytek odpoledne jsme šli a vedli kola do kopců, Džast jel. Cestou nás chytila pěkná přeháňka a my ji přečkávali pod pláštěnkou v lese. Před setměním jsme dorazili i s koly na vrcholek hory Varhošť a zapíchli tam první čtyři vrcholové vlaječky. Zdeňčina barva je zelená, Jirkova modrá, Džastova bílá, moje oranžová. Tu noc jsme spali venku pod širákem u ohýnku, dokud v noci nezačalo pršet, potom rychle do stanu.

Neděle 5.8.

Ani další den nebylo počasí lepší, zamračeno, opar, a tak jsme z Varhošťské rozhledny neviděli ten prý nejkrásnější rozhled po Českém Středohoří, odkud lze spatřit hladinu Labe na 10 místech současně. Pod Varhoštěm ale byla ohrada a v ní krásné kozy a kozlíci. Dlouho jsme se u nich zdrželi - hladili je, krmili travičkou, drbali, fotili se s nimi. Další zdolaný vrchol se jmenoval Plešivec. Kola zůstala dole, zelená a modrá vlajka v půlce kopce a bílá s oranžovou zavlály na vrcholu s pěkným rozhledem. Ten den jsme zdolali ještě Radobýl - čedičový vrch nad Litoměřicemi s kruhovým rozhledem do kraje a velkým křížem. Poté jsme sjeli několik kilometrů dolů k Žernoseckým jezerům. Cestou jsme trhali špendlíky a jiné ovoce na stromech u cesty. (I jiné dny bylo ovoce u cest dost.) U jezera jsme si počkali, až nachvíli vyleze sluníčko z mraků, teprve pak jsme se vykoupali. Od jezera jsme zamířili k Labi, hlavní říční tepně Čech. Zajímavým zážitkem byla jízda motorovým přívozem i s koly přes Labe z Velkých Žernosek (nejsevernější české vinařské oblasti) do Malých Žernosek. Od Labe jsme se pak rozjeli podél Milešovského potoka Oparenským údolím, kde se nám moc líbilo. V závěru dne ještě poslední cyklovýstup na vysokou horu Lovoš, krásný kruhový rozhled na průmyslové Lovosice i přírodu Českého Středohoří, focení západu slunce nad Milešovkou. Za šera jsme sjížděli Lovoš dolů a už za tmy přijížděli do Vilemína na fotbalové hřiště, kde nás místní fotbalisti nechlali přespat v hangáru, takže jsme ani nemuseli stavět stan. A zrovna tu noc skoro jako jedinou za celou cestu nepršelo. V tomto kraji se totiž počasí řídí jen a jen Milešovkou. Můžou třeba hlásit, že bude škaredě, ale když přesně nad Milešovkou mraky nejsou, pršet nebude. A naopak, kdyby mělo být hezky a nad Milešovkou plul mrak, do půl hodiny jsou všude další a je bouřka.

Pondělí 6.8.

Až jsme to ráno po dlouhé době vstali a řádně se nasnídali, popojeli jsme na kolech do Milešova (zámek - domov důchodců), odkud jsme podnikli pěší výstup na Milešovku, nejvyšší horu Českého Středohoří, největrnější horu ČR. Pustili nás i na rozhlednu v meteorologické stanici a před námi se rozevřel další nádherný rohled na českou krajinu. Strávili jsme tam dlouhou dobu. Odpoledne sestup z hory do Milešova ke kolům a dlouhý sjezd krajem po silničkách kolem hradů Skalka a Košťál do Třebenic. Tam jsme zjistili, že muzeum má v pondělí zavřeno a rozhodli se, že se podíváme po okolí a navštívíme ho zítra. Ve vsi byla taky samoobsluha s buchtami, na kterých jsme po dlouhém zkoumání objevili mušky. Džast zajásal, upozornil na to prodavačky a hned žádal, aby nám byly buchty prodány za polovic. To se stalo a potom jsme si pochutnávali na levných buchtách plných tvarohu. Po večeři jsme pokračovali v cestě k zámku Libochovice, podívat se do francouzského zámeckého parku. Procházeli se tam pávi, našli jsme dlouhatánské paví pero, které jsme potom v hospodě připevnili ke kolu jako anténu a poslouchali zprávy. V úplný večer jsme zdolali vrchol Házmburku. Protáhli jsme se dírou v plotě a v šeru si prohlíželi hradní zříceninu, veže gotického hradu a daleký rozhled do kraje. Spaní jsme si upravili pod hradem na travnaté cestě. Zapraskal ohýnek ze suchých třešňových větví, četli se pověsti o Hazmburku.

Úterý 7.8.

Druhý den jsme se vraceli do Třebenic, ale polními cestami, kolem Luckého mlýna. V Třebenicích v samoobsluze jsme vykoupili ty zlevněné buchty k snídani a navšívili třebenické Muzeum českého granátu. Muzeum je v bývalém evangelickém kostele. Ukázalo nám, jak se v okolí těžily v minulosti pyropy - české granáty, kde se těží dnes, byly tam nádherné fotografie Českého Středohoří, náhrdelníky, granáty a šperky Ulriky von Levetzov - poslední Goetheho lásky. To vše za 6 Kč. Po návštěvě záchodků a zapsání do návštěvní knihy jsme se rozjeli po silničkách přes vesnice Podsedice, Lkaň, Solany (mapa slibovala bifurkaci potoka, ale bylo to falešné), Děčany do Hnojnice na Kamenná slunce. NPP Kamenná slunce je unikátní přírodní výtvor vzniklý při erupci v třetihorách - taková sluníčka s paprsky ve skále bývalého lomu. Vyfotili jsme si ta slunce a ujíděli dál přes Libčeves do Rané. Kola jsme nechali v cukrárně a holý kopec Raná zdolali pěšky (Džast jako vždycky všechno na kole). Všude jen tráva, nezalesněný kopec zvedající se z roviny a z vrcholu vidíme další holé kopce - řadu vrcholků třetihorních sopek. Foukal tam takový vítr, že nám bral naše barevné vlaječky a ztěžoval focení a ani plachtaři a rogalisti ten den na Rané nelétali. Pod Ranou byly hezké slunné loučky, tak jsme si řekli, že dneska dál nepojedeme a utáboříme se dříve než jiné dny, jednou za světla, na louce u ohýnku. Se Zdeňou jsme našly ve stráni 2 vypasené housenky a pověděli o nich Džastovi. Hned jsme mu je musely donést, on je prohlédl, určil jako lišaje pryšcového a udělal jim domeček v plastové láhvi. Do půlky hlína, na ní pryšce, na nich housenky. Až do konce kol jsme je vezli s sebou jako domácí zvířátka, krmili je pryšcema a pozorovali, jestli už se nekuklí.

Středa 8.8.

Z Rané jsme vyrazili na Louny přes Dobroměřický inundační viadukt. V Lounech náměstí, krásný kostel, staré domy. Po žluté značce dobýt kopec Mělče (223m.n.m.) s památníkem ruských parašutistů zastřelených 1944. Odtud jsme se prodírali s koly křovím a blátem přes pole kolem chmelnic do archeologického skanzenu v Březně u Loun. Domečky z doby bronzové nás schovaly před deštěm, i jiné stavbičky ze života našich předků tam měli. A vstupné - 5 Kč. Z Března přes chmelařské vesničky a chmelnice na Žatec. Skupice, Mradice, Strkovice, Stekník, Trnovany. Ve Strkovicích jsme si zajeli na bohatá naleziště sádrovců. Lokalita byla již skoro celá zaorána jako pole, ale sádrovců pořád dost. Zásobili jsme se tím nerostem, až se kola prohýbala. V Žatci jsme si zase prohlédli náměstí s malou ukázkovou chmelnicí a zašli do hospody na pivo, když už jsme v tom kraji chmele a piva. Jedna desítka "Žatecký chmelař" mi bohatě stačila k opití a ostatní se nade mnou bavili, když jsem nemohla jet ani jít rovně. Takže jsme museli čekat a pak vést kola, místy popojíždět přes Libočany, Chbany, Vikletice, k vodní nádrži Nechranice. Spali jsme těsně u přehrady, topili naplaveným dřívím a kochali se pohledem na tepelnou elektrárnu Tušimice.

Čtvrtek 9.8.

Ranní koupání ve vlnách přehrady bylo jako koupání v moři. Celé dopoledne jsme projížděli vesnicemi okresu Chomutov a chtěli si koupit něco k snídani, ale samé snědené krámy, prázdné a snědené. Až v obci Krásný Dvůr. Chtěli jsme se podívat do státní zámku na prohlídku. Jenže nás odradily nepříjemné paní v pokladně (chtěly mimo jiné platit za parkování kol 15 Kč za kolo). Raději jsme si prohlédli rozlehlý anglický park okolo zámku s drobnými stavbami podobnými jako v Lednickém parku. Vylezli jsme si i na nepřístupnou rozhlednu. Z Krásného Dvora do městečka Podbořany (dokoupit mapy) a po zelené značce mezi poli do Kryr u Podbořan na další rozhlednu. Pole v tomto kraji už začínají být červená a charakteristicky barvit ráfky kola - jsme na Rakovnicku. Večer jsme jeli ještě kolem lesního zámečku Petrohrad, kde sídlí psychia trická léčebna (bylo znát i bez cedule) a spaní a ohníček vytvořili na cestě u Stebenského rybníka.

Pátek 10.8.

Snídali jsme v Krtech a pak dlouho sjížděli sice po hlavní silnici, ale pořád z kopce přec Jesenici, Oráčov, Pšovlky, Senomaty, do Rakovníka na náměstí. V okresním městě jsme se moc nerozhlédli, jeli jsme stezkou podél vody a přes kopce a vesnice na Křivoklát. Bylo už zavřeno, dovnitř jsme nešli a tak jsme tlačili kola ještě dál, do kopců - do křivoklátských lesů na Leontýnský zámeček (další ústav) a lesní asfaltkou na Pustou Seč, kde jsme u ohýnku přespali na cestě u klád v CHKO Křivoklátsko.

Sobota 11.8.

Sjeli jsme k Berounce a podél ní po silnici do Berouna. V Berouně jsme si prohlédli náměstí, přeplněné trhy a vylezli jsme si na rozhlednu Městská hora u Berouna. Byl to poslední den, my se rozdělili na dvě skupiny a každá jela samostatně do Českého krasu. Už jsme se neviděli. Tak čau. A my podél Berounky kolem lomu Alcazar a do Hostimi a Svatého Jana pod Skalou. Nabrali jsme si výbornou vodu u kostela a navštívili malé muzeum o Českém Krasu, které tam zřídily DĚTI ZEMĚ (odnesli jsme si odtud ekologickou hru Devastopoly). Odtud jsme se vydali do kopců do vápencového lomu Paraple - Solvayových lomů, abychom na vlastní očí viděli 600mm úzkorozchodnou průmyslovou drážku, stejnou jako v Mladějově na Moravě, kam jedeme se Svízelem přítulou na PsB. Měli tam i malé muzeum a cedule naučné stezky. Pozdravili jsme se s těmi nadšenci snažícími se o záchranu této tehcnické památky, vyvěsili pozvánky do Mladějova a propagační materiály Hnutí Brontosaurus, no a zase se ještě o kus víc těším na na náš Svízelí tábor PsB s prací na 600mm úzkorozchodné železničce v Mladějově. Ze Solvayových lomů jsme si zajeli na vyhlídku na lom Velká Amerika a KOLA zakončili v Karlštejně. Odtud jsme si přesouvali do jižních Čech, ale tady končí kola Českým středohořím.

KONEC

I když počet účastníků této zeměpisně-poznávací akce byl velice nízký (4) a počásí nám zrovna nepřálo, za týden společné cesty jsme se nesežrali a dokonce i hodně viděli.
Zdolali jsme 6 rozhleden započítávajících se Klubem Českých Turistů do plnění odznaku "Rozhledník" (Mostka, Varhošť, Milešovka, Krásný Dvůr, Kryry a Městská hora v Berouně), dobyli mnoho dalších vrcholů a na těchto zapíchli vrcholové praporky: Varhošť (639m.n.m.), Plešivec (509m.n.m.), Radobýl, Lovoš (570m.n.m.), Milešovka (837m.n.m.), Hazmburk (418m.n.m.), Raná (457m.n.m.), přehrada Nechranice, Kryry.
Viděli jsme velké řeky Labe, Ohři a Berounku, velká města Litoměřice, Louny, Žatec, Rakovník, Beroun, vesničky, vinice, chmelnice, opevnění, podzemí, výhledy do krajiny, hrady, muzea. Po večerech jsme vařili na ohni a četli si fakta, pohádky a pověsti o místech, kterými jsme projížděli.
Tak co, pojede nás příští rok víc? Do jakého kraje nás asi zavede 5.ročník KOL?
(Příště KOLA i s prací pro přírodu!)

Ježibaba