S klobúkem aj škrpálem

aneb když sa bůček zeleňá ...

Přijela jsem s ostatními na Kosenku až ve čtvrt na jedenáct, tak jsme šli hned spát. Ušlo nám tak, že na první skupinu čekalo na nádraží vejce, které se prý přímo na místě vylíhlo. To muselo být prima.

Druhý den ráno nás probudilo duo Ježi a Katka a zpívaly

Když sa búček zeleňá, Valach hodně ovec má,
když sa búček zeleňá, Valach hodně ovec má.
Zeleňaj sa búčku pěkně pomalúčku,
Valach hodně ovec má.

A tuhle písničku jsme si pak zpívali, no snad stokrát. Však je nádherná!
Loupežníci, plantážníci... volal Miro a my jsme šplhali do nákladního prostoru přibližovadla. Co je to za auto? ptala se anglicky Ivy a já ji lámaně odpovídala, že tímhle autem se normálně převáží nábytek a ... dobrovolníci. Ještě, že se pak překladu ujal Saša.
Slunce svítilo a pálilo tak, že František večer vypadal jako když se válel týden u moře. Svítilo a svítilo na Bílé potoky, kde jsme odtahali dva poražené smrky a dva přírodou pokořené buky. Házeli jsme si s poleny, které jsme přejmenovávali na skladatele všech století. Tohle, že je Dvořák? Takovej hubenej? křičel na mě Bobíšek, Zapomněli jsme na Nohavicu! křičel Slávek, Ivy, znáte v Americe Cimrmana? Ne?! To je osud českých géniů. povzdechl si Strýček. Řetěz lidiček, mravenečků dokázal neuvěřitelné věci. Síla spolupráce! Pak ta cesta v temném prostoru náklaďáku s písní na rtech!
Po pozdním obědě jsme hledali podle obrázků trasu kudy v zimě putovalo vajíčko. Byla to klidná procházka po městě, poznali jsme Valašské Klobouky.
Večer byla vědecká konference na téma Vejce jako průsečík civilizací čili VJPC 2006. Přednášející z různých univerzit vystupovali se svými příspěvky na různá témata. Zastoupím teď trochu záznamník, který se porouchal, těsnopisem stačila zaznamenat že: Vejce v indické mytologii (Katka, přinesla si disketu a nefungovala technika), Vejce jako ústřední architektonický prvek baroka (Vendula, Já se zabývám antikou.), Vejce v lidové písni (Roy dokázal, že slovo vejce je v lidové písni tabu), Pitva vejce jako laboratorní práce pro žáky 7. tříd (Slávek se durdil jak žáci nenosí do hodin pomůcky), Vliv Coriolisovy síly na rotaci vajec (Šroubováček, že prý žádná síla, ale nálada vejce rozhoduje kam bude rotovat), Vaječný bílek jako katalyzátor při přeměně olova ve zlato (Jarmila, zlato prý nic, ale jedení vajec zvyšuje inteligenci), Kur domácí jako šlechtitelský úspěch (Aleš, co je to za úspěch, když se slepice nechá sníst orlem), Význam rčení Vejce nepadá daleko od kurníku (Lenka řekla, že pod kurníkem můžeme klidně sedět, že když vám vejce spadne na hlavu odkutálí se jinam), Vliv Kinder vajec na zvyky konzumní společnosti (Lentilka, člověk je v podstatě Kinder vejce), Matematické modelování odporu vejce v turbulentním proudění (František, nějaké šílené vzorce) Život Franty Kocourka, přeborníka v polykání vajec (Robert, architektura, Tak to si můžeme převést na předcházející období.), Anomálie ve spektru vyzařování absolutně černého vejce (Strýček Tom byl úchvatný, ale nepamatuju si snad nic jen vyzařování), Co bylo dřív: slepice nebo vejce? (Katka dokázala, že přeci vejce, protože do Karlova mostu nepřidávali slepice, ale vejce), Randomizované vejce jako důkazová technika v teorii složitosti (Saša předvedl kvokpiútr a slepici co usne uprostřed výpočtu) , Způsoby užití vajec při zacelování ozónových děr (Hana by vystřelila do vesmíru vejce a pak Vejce, které by na naší hudební scéně nechybělo), Vejce jako posila zodpovědného partnerského vztahu (Jarda... taková nedělní bábovka upevňuje partnerské vztahy)
Strýček Tom pak ještě vedl workšop :-) a Jura nám všem předvedl jak je silný. Dokázal totiž rozbít vejce, ale myslím, že když mu pak teklo po ruce nemohl si ten pocit vítězství dostatečně vychutnat.

A pak opět ráno a znovu Když sa búček zeleňá... a zase ta polena. Ty největší si ogaři hodili na ramena, ej. A ty menší kotůlali dolů z kopca. Jedna skupina dělala nové koryto pro bílý potůček, jedna uklízela vrbičky... Pak nám Miro ukázal dopodrobna Bílé potoky a povyprávěl o historii, o osudech. A všude petrklíče a devětsil a blatouchy a lýkovec. Krása, železniční most, nádhera, lípy, lesy, hotel, půvabné. V pozdním odpoledni jsme se rozdělili na dvě skupiny na ogary a na dcerky. Přijeli totiž odborníci a dcérky se učily barvit vajíčka a ogaři plést tatary. Teda někdo se učil, ale třeba Vendy to vůbec nepotřebovala, té vám to šlo, stejně tak jako i Terce, no, samo od sebe. A pak to přišlo! Domácí kyselica, domácí frgále, domácí mošt. No jako v nebi, jako v sedmém nebi! (...nebo pekle?) A Miro vyprávěl a vyprávěl...

Ráno nás přišli ogaři vzbudit a vyprášit spacáky. Ale lenoši líní, jen málo kdo z nich mě honil kolem auta. Zvěčňuji tak horlivost Bobíška, Strýčka, Saši a Jury. A to nebylo vše! Pak přišel Miro s místními, s husličkami a zpívali a vyhrávali, to vám byl skvost!

Moc moc si cením toho jak se nám místní věnovali. Oni to Ježi s Jurou neměli lehké, když jim dvě kolegyně soudružky organizátorky nepřijely, a museli to vše zvládnou sami, a zvládli na jedničku! Valašsko je požehnaná země a doufám, že se tam vrátím!

Lentilka