Krásný výlet 2004

podél Labe

Krásný výlet, neb i když bude ošklivo, každý o něm bude mluvit jako o krásném, poučila nás nováčky Ježi. Nebylo třeba. Prozradím Vám: byl nádherný.
Naše skupinka se sešla na náraží Lázní Toušeň. Zde nás uvítala Elvírova zamilovaná óda na gorilu. Inu krása je v očích toho, kdo se dívá. A Elvíra vidí vláčky. Lokomotiva zvaná Gorila.
Další kapitola našeho příběhu byla v režii Filipovi babičky. Její tvarohový koláč by uctíval sám velký Nero Wolfe. Naše Katka jím opovrhla. Skalní makrobiotik - vegetarián se jal spásat salát odmítaje ke zmatku hostitelky klasickou zálivku, olivový olej ba i kysanou SMETANU!
Netoužíce se dopouštět dalších makro-bio rozprav se naše skupina k řece Jizeře a na předem určeném místě vyplašili párek milenců, zažehli oheň a vztyčili stan. No stan. Spíš takový přístřešek pod plachtou.

Ranní slunko nás probudilo a pomaloučku vylákalo na cestu. Zastávka první: Pískovna. Voda čistá a teplá. Zastávka druhá: Grádo, slepé rameno řeky Labe. Voda temná a nehostinná. Zastávka třetí: ložisko lázeňského bahna. Voda hnědá a voňavá. Zastávka čtvrtá: Muzeum. Voda pitná. Také výstava krajek. Bělostná něha flanderského vzoru. Neúprosná čerň krušnohorské krajky.
Další nocleh jsme měli objednaný na vrcholu Přerovské Hůry. Jaké bylo naše překvapení, když jsme na vrcholu místo pohostinné loučky objevily bramborová pole. Vyslali jsme zvědy, kteří skutečně objevili skryté zákoutí, les a ohniště. Právě u tohoto ohniště jsme uvítali posledního člena výpravy - Ježibabku a na její pokyn opekli výše zmíněné brambory.

Ranní sestup z vrcholu byl neskonale těžší než večerní výstup. Dokonce natolik, že jsme začali pohřešovat jednoho z našich druhů. Hledat jej nemělo valné ceny a proto jsme pokračovali do Skanzenu.
Zde byl tajemně nalezen. Neméně tajemně se nás začalo zmocňovat přesvědčení, že žít před jedním nebo dvěma sty léty na vsi nebylo nic lehkého a příjemného. A tak jsme se s ulehčením vydali do jednadvacátého století rodných velkoměst. Vlakem. Žel bez gorily.

Jarmila