Pohádky tisíce a jedné Země

Po návratu z jednoho vydařeného Silvestru (kerrrého?) jsme na Nový rok během návštěvy Jůlinky vyrazili na vycházku do Prokopáče. A už tenkrát u ohrady s kozama a ovcema jsem učinila novoroční předsevzetí, že jarní víkendovku v Prokopáči si nemůžu nechat ujít. Byl zrovna mrazivý 1. lednový den a byla z toho parádní 14denní rýma.

Druhá letošní výprava do Prokopáče už dopadla o poznání lépe, jela jsem si tam léčit absťák po bronťárnách (poslední akce předtím byly Velikonoce na Rohozci!). Začalo to v pátek na Smíchově u antikvariátu, kde už čekala Jarka, a ze začátku to navíc vypadalo, že všichni účastníci budou mít na začátku jména písmenko J. Byla tam Jarka, Honza, Jakub, Josefína a moje maličkost (Jana), ale pak přišel David :) A pak i Diffi a Elvíra. Spousta nových tváří, převaha mužů nad ženami, k absolutnímu štěstí mi chyběly jen zapomenuté plavky. A nám všem Bobíšek s Ježi, ale akademická čtvrthodinka byla pryč a tak jsme mazali na vlak. Na cestu jsme se asi vydali vlakem proto, že když člověk vleze v Praze do vlaku, tak má pocit, že ujede někam daleko za Prahu a tak si ani nepřipouští, že v té Praze o pár zastávek dál zůstal. Robert s Lentilkou nakonec vlak šťastně stihli taky a pan průvodčí stihnul za tu chvilku všechno zkontrolovat a zkasírovat..

Udělala jsem dobře, že jsem si dala ještě rychlou večeři, protože jen co jsme odhodili batohy, tak se šlo na seznamovací hry a byl to docela mazec, protože jsme se opravdu moc neznali. Ale doteď si pamatuju všechny drby na Davida, co stál vedle mě :) K seznamování se nám odkudsi z lesa připletl ještě Mojžíš. Večeři pak všichni kuchtili dohromady - byla to klasika - chleba, něco navrch a zeleninka. Pak se myslím povídalo, ale poměrně brzo jsem se odebrala za Klokánkem (spacák) a ve všeobecném bzukotu usnula. Ještě se nám tam objevily Ježi a Pavla (teď už si nejsem jistá, jestli náhodou Pavla nepřijela až ráno). Prokopáč překvapil postelema, matracema a teplou vodou ve sprše.

Ráno orgové nějak zapomněli na písničku, a to mělo špatný vliv na vstávání účastníků, kterým se moc ze spacáčků nechtělo, ale nakonec byli všichni dobrovolně či násilně odvlečeni na rozcvičku, kde jsme si sice hned zas mohli lehnout do mokré trávy, ale pak se kolem začalo běhat a bylo třeba být ve střehu. Nebe bez mráčků, sluníčko už od časného rána na obloze a křídlatka na nás čekala. Po výborné snídani (dost hustá kaše) jsme se rozdělili a jedna polovina vyrazila někam do kopců, zbytek se odebral za potok, kde jsem zjistila, že křídlatka není malinkatá kytička, ale poměrně vzrostlá květina, která ráda roste v kopřivách (nohy jsem si drbala ještě 3 dny potom). I během práce jsme si "hráli". Robert a Diffi měli na zadečku zastrčený ocásek ze šátku a každý si vylosoval lísteček s časem, kdy bude zlodějem. Úkolem bylo šátek nepozorovaně sebrat a donést na určené místo, ovšem zloděje měli za úkol chytat ostatní. Všem zlodějům (až na mě, že jo, Jakube??) se podařilo ocásek ukrást, Josefína dokonce obětavě proběhla vysokánské kopřivy. Dokud jsme byli ukrytí v lese, tak se s křídlatkou bojovalo dobře, pak už jsme ale museli na sluníčko, což bylo docela vyčerpávající. Dlouho navíc nepřicházela záchrana v podobě svačiny a tak jsme se jí vypravili naproti. Všechno ze svačiny zmizelo do posledního drobečku a po svačině už jsme se na křídlatku vrhli všichni společně. A šlo to hned o poznání líp. V jednu chvíli došlo na rozdělení muži (diskutující v lese o politice) - ženy (odpočívající ve stínu na louce s Robertem vyprávějícím pohádku). Myslím, že ta pohádka byla o mašince, ale jelikož jsem usnula po prvních 3 větách, tak ruku do ohně bych za to nedala. Dlouho se ale neodpočívalo, ještě jsme udělali kus práce, a kolem 16 hod se odcházelo na večeři, kterou nám uvařili Jarka s Diffim. Pak jsme si dělali EKOTEST - jak svým způsobem života zatěžujeme planetu Zemi, některé otázky mě docela dostávaly. Bobíšek to pak všechno v počítadle vyhodnotil a zdrtil nás výsledky. S velkým náskokem zvítězila Ježi (je nejšetrnější k matičce Zemi). Následoval dramaticko-herecký večer, který spočíval v tom, že jsme se rozdělili na 4 trojice, z nichž 2 dostaly na papíře krátké příběhy (každá jeden), které pantomimicky zahráli zbylým 2 týmům. Ty měly za úkol příběh sepsat, podle toho, jak mu porozumněli a přehrát některé ze skupin, která to divadýlko ještě neviděla. Jak je to těžké, jsem pochopila hned u prvního příběhu, kdy jsem skoro vůbec nechápala, oč jde. Mojžíš ani Elvíra na tom nebyli o moc líp, a tak nezbylo než příběh zdramatizovat a dát mu novou pointu. a dál už se příběh šířil v našem podání, další skupina navíc přidala další zajímavý moment - Ježi po tragické autohavárii ještě rodila medvěda :) Jaké bylo překvapení, že nešlo o rodinný výlet s tragickou autohavárií, ale bylo to o Zubrnicích, drezíně a brigádě. Ale stejně ještě pořád nevěřím, že drezína by se mohla s Filípkem překlopit... nebo tomu spíš uvěřit ani nechci. S druhým příběhem jsme dopadli obdobně, bylo to děsně romantické (kvetoucí šeříky na Vítkově, milenecká dvojice), ale nějak nám to taky nedošlo.

Protože byl na večer plánovaný oheň a buřtíky, tak jsme vyrazili na dříví. Oheň byl zapálen hned ze 4 světových stran, naštěstí se to podařilo hned napoprvé, protože myslím ani víc sirek nebylo. Dřeva bylo dost a tak se to hodně protáhlo a Bobíšek hrál a hrál (na kytaru) až do usnutí.

V neděli kupodivu vstali skoro všichni ještě před budíčkem, rozcvička zase byla pěkně na travičce a tentokrát se 2 družstva přetlačovala svýma zadnicema ve vymezeném kruhu, úkolem bylo vytlačit všechny soupeře mimo kruh. Absolutním vítězem se stal Elvíra. Po snídani jsme už bez Lentilky a Ježi vyrazili za koupáním. A za devatero horama a údolíma nás skutečně čekala vodní nádrž - teplota vody vyhovující, čistotu jsem raději moc nezkoumala. Nejvíc se tam vyřádili Jarka s Robertem. Pak už jsme se oddávali jen polehávání, tlachání a slunění, a mezitím nás opustili Josefína s Mojžíšem. Nazpátek nás zahnal hlad a žízeň, naštěstí už byla připravená výborná polévka. Pak přišli na řadu všechny zbylé dobroty včetně velké Nutely a nestačila jsem zírat jaké vrchovaté lžíce do sebe láduje např. Diffi, úplně mě to zmátlo, a tak vzalo za své i mé předsevzetí, že si jednou decentně líznu. Po tak kalorickém obědě zákonitě musel přijít odpolední klid na lůžku a pak úklid (Jarka nás docela honila, takhle vyleštěné kliky snad ještě v Prokopáči neměli), pak probíhala dražba všech zbylých dobrůtek, rozlučka s kozami (měli přes víkend hodně pestrou stravu) a úprk na vlak s prohlídkou zatopeného lomu. Vlak měl ale typické české zpoždění a tak bylo ještě hodně času na rozloučení s Jarkou a Robertem.

Jana M.