Rrrebelové

aneb Zubnice bez soudružky

Přečetla jsem mail s pokyny podruhé a pak ještě jednou. Opravdu. O soudružce marmeládě nebylo ani zmínky. Přidala jsem tedy do batohu domácí buchtu, sušenky a pláštěnku a vydala se na nádraží.
A tak začal dost bláznivý týden. Nevím, jestli se to dá nazvat pravou "bronťárnou", šlo o akci dosti komorní. V době největší slávy Rrrebelů nás na nádraží v Zubrnicích bylo 12 až 13 (z toho 4 organizátoři). Jak Ježi trefně poznamenala, bylo to spíš jako když si pár lidí vyjede společně na chatu. Ze začátku nás bylo dokonce tak málo, že jsme mohli spát v kupé po jednom, přesto jsme se rádi sdružovali.
Ale počet účastníků nijak nesouvisel s tím, jak krásně jsme si to užili. Večeřívali jsme na Karkulce s krásným výhledem do kraje, sbírali a sušili (či spíše sbíraly a sušily) jsme bylinky na vzpomínkový čaj, obarvili 200m gázy a několik triček, navštívili jsme zubrnický skanzen a "povinně" si prohlédli železniční muzeum.
Jezdili jsme na drezínkách, kterým jsme předtím pečlivě vyčistili všechna okýnka. Jednou se nás dokonce na drezíně pro pět svezlo jedenáct i se dvěma velkými batohy. Moc prima zážitek. Jen nevím, jestli ta drezína z toho byla taky tak nadšená.
Tři dny jsme si hráli na hrabata a hraběnky a shrabali všechnu trávu, kterou Filípek o pár dní dříve posekal. A všem klukům se rozzářila očička, když se dozvěděli, že budou z vagónku pomocí ručního jeřábu vykládat památkově chráněný šrot (repliku větrného čerpadla, která nikdy nefungovala). Vlastně jim ten den zářila očička hned dvakrát, podruhé když večer naprosto vyčerpaní skončili.
Abychom je ten den s holkama vůbec nalákaly k obědu, prohrabaly jsme kupu svízelích kostýmů, vybraly nejlepší kousky a převlékly se za pravé dámy. Ježi měla na sobě pravé svatební šaty a Yaki byla první dívkou, ze které populární červené princeznovské šaty padaly. Ani my s Hahou jsme se nenechaly zahanbit. Vyrazily jsme takto ustrojeny směrem ke klukům, ale ti jen zvedli hlavu, a se slovy "Hele holky" dál točili klikou. Jeřáb je holt jeřáb. Nakonec jsme je však k obědu přece jen dotáhly a když už jsme byli u toho, pojali jsme vše jako svatební hostinu a provdali Ježi za Bobíška. Kolikátá svízelí svatba to vlastně byla budu těžko počítat, ale každopádně se moc vydařila.
Zatímco si kluci hráli s jeřábem, holky se vyznamenaly jinak. Prokopali jsme se skrz! Na kilometru 3,9 zubrnické trati byl zpola zavalený propustek (no prostě roura plná hlíny, která tam nemá co dělat) a my ho celý vyčistili. Nejvíce zručnosti v této činnosti prokázala Yaki, která byla jako permoníček a žížala dohromady a po pár hodinách tréninku se v té rouře dokonce dokázala otočit! Velké zásluhy patří také Martě, Šroubováčkovi a Janičce, trochu hlíny vykutala i moje maličkost. Nakonec se celá věc podařila a my jsme si mohly s Yaki nejen podat ruce, ale dokonce prolézt jedna k druhé. Byl to moc krásný pocit.
Stihli jsme si také zahrát několik her, mně se nejvíce líbil Parlament. Někdo to sice označil za pakárnu, ale já myslím, že to byl moc krásný zmatek. A navíc holky díky své chytrosti nakonec vyhrály. Co si přát víc?
A ještě jednou věcí byli Rrrebelové zvláštní. Vaření se převážně ujala Yaki a dokázala vykouzlit neuvěřitelné dobrůtky. (Nic proti vám soudružky, které jste vařily dříve, ale ještě se máte hodně co učit :-) Při vzpomínce na smažené bezové květy a vynikající omáčku na špagety se mi ještě teď sbíhají sliny. Ale bezkonkurenčně nejlepší byly stejně páteční lívance. Sice jsme neměli soudružku marmeládu, pouze jablko-meruňkovou směs, dříve "marmeládu", kde 100g směsi bylo vyrobeno z 35g ovoce, ale Yaki si dokázala poradit. S malou Janičkou nasbíraly v lese (v přestávkách mezi prací!) maliny, rozmačkali je s cukrem a hostina mohla začít. Jen to bylo přece jen trochu moc tekuté, byli jsme pak upatlaní úplně všude a olizovali jsme se doslova až za ušima. Mňam.
V pátek večer se celé zubrnické nádraží proměnilo v "Železnici v kopcích". Barmanka Haha skoro všechny (včetně sebe) otrávila osoleným kakaem a sušenkami a páter Filípek byl poslán do vyhnanství do Úštěka. Ale nakonec byly všechny zlé plány přece jen překaženy a občané si odhlasovali, že železnice zůstane v městečku i nadále. Sláva železnici! A když všichni s velkým humbukem zase ožili hrálo se a zpívalo až do rána.
A pak už nezbývalo než zabalit, rozloučit se a svést se drezínkou do "Velkáče" na nádraží. ASF!

PS: Byl to moc zajímavý a poučný týden. Ježi dokonce chtěla pro lepší představu vyrobit jakési názorné schéma (učitelka, no). Nevím, jestli to nakonec udělá, ale vím, že ne všechny zápletky ze seriálu Beverly Hills 90210 byly vymyšlené.

Bára