Takhle nějak to bylo...

Čtvrtý víkend na Hrubém Rohozci - pohled "zezadu" od organizátora

Takhle nějak to bylo
listí na zahradě hnilo
Jaké to člověka zaplaví štěstí
když může s hráběmi po parku lézti
poctivě frasy do kolečka zametá
kteréžto ze stromů spadaly od léta

Pátek

Kdybych ten den měl vestu, tak s jazykem na ní. Takto jsem jen s posledních sil doběhl k modelovým vláčkům na pražském hlavním nádraží, jelikož když už nikdo, tak aspoň orgové by mohli chodit na srazy včas. Čeká tam již Jura a Guli, během čtvrthodiny se sejdou další čtyři, akorát na hromadku. Jsme z Prahy komplet pánská jízda, a tak Martin zkouší svůj pověstný šarm na opodál sedící ekonomku (bohužel nepříliš úspěšně). V Boleslavi přistupují Brňáci, pro změnu až na Mirka komplet děvčata (ó jak příjemné). Během meziměstsky mezipohlavího seznamování (půlka lidí byla ze Zapomenutého nádraží, druhá půlka z Mašinek) dojedeme do Turnova, kde již čekají Alča a Juliána z Hradce a (k velké radosti všech dívek) Spajdr.
Ježibabka provádí rozcvičkózní seznamovačku, po ní se vydáváme směr Rohozec. Já valím napřed, abych předpřipravil naší cimru pro účastníky. Zpocený dorazím k bráně, avšak na zvonění nikdo neodpovídá. Po pěti minutách zkoušení a nadávek rezignuji a jdu zadem. Kupodivu tam pan kastelán zareaguje na první zarumplování. Ve spěchu stihnu akorát zapojit mp3mana a repráky a už tu jsou děcka! Vítáme vás na zámku Vrahomilů z Rohozce, odložte si bagáž, vezměte si papuče, a shromážděte se v jídelně.
A už přichází Její Veličenstvo, princezna Vrahomila 91. Jsouc z chudého království, může si dovolit platit jen jednoho nosiče (Spajdra), který má menší problémy se s ní vytočit ve dveřích. Následuje přehled dvorské etikety, kterak se chovat ke královně, kterak šlechta nepracuje a jen tyje z mozolů druhých, což si všichni brzy vyzkouší při večeři, kdy musí krmit a nechat se krmit, ale běda tomu, kdo by jedl vlastníma rukama. Po večeři jsou již všichni smířeni s představou, že se stali nápadníky princezny Vrahomily a že když je jich tolik, tak budou muset o ni bojovat. Pro začátek stačí trochu rozmazlit své ego, když mají princezně napsat o sobě to nejlepší. Mezitím v kuchyni připravujeme královskou čajovnu, deky, svíčky a voňadla, takže princové a jejich markytánky se vracejí do solidního odéru. Po uvítacím zpěvu (hádejte jakém!) je seznamuji s čajovým rituálem, místy dobře známým (viď?), místy exotickým ("Nemusíte se omlouvat za čaj, jenž mi nabízíte, je to ta nejchutnější šlichta, kterou jsem kdy pil."). Při čaji se rozhovoří Její Veličenstvo Královna (ježi)Babka a předčítá právě napsané sebechvály všech nápadníků. Ostatní hádáme, kdo by to mohl být, což je obtížné zvláště u lidí, kteří psali v jiném rodě, než jaký jim dle pohlaví náleží.
Ulehnutí na lože je složitější, než se zdálo, místnost je malá, Ježi striktně požaduje hygienické rozsazeni, což Lenky a Terka bojkotují, neboť chtějí jako obvykle být hned u sebe. Pak se zase část kluků chce tulit (neúspěšně) a druhá zase tlachat (úspěšněji), čimž většina z nás usne až kolem jedné ráno.

Sobota

Vstávejte dětičky, už je tu ráno
těšte se na listí, humus a bahno
Vstávejte brontíci, zahrada čeká
sralbotkou buď ten kdo práce se leká
Vstáváme zvesela, jen žádné strachy
protáhnem svaly a klouby a šlachy
Hleďte ať qečeru zdobí nás aura
vzorného pracanta - Brontosaura!

Cože? My, šlechta nejvyšší, máme pracovat? Už je to tak, princezna Vrahomila se rozhodla vás vyzkoušet, jak si vedete v zahradnictví. Účastníci vstávají neochotně, což částečně způsobil můj neustále pípající budík, který probudil mnohé, ale mně prostě ne. Vybíháme na nádvoří na extrémně rychlou a rytmickou rozcvičku, po níž následuje rituální chození po žhavém uhlí...tedy pardón, po vymrzlé dlažbě nádvoří. Na snídani máme dlouho očekávaný chleba s marmeládou, jelikož Guliho masné pochutiny jsme z velké části snědli včera. Z neznámých důvodů však děckám nechutná, pravda, byla již přešlá mrazem, ale pořád dobrá...asi mám opravdu zdegenerovaný žaludek.
Jdeme do práce! Většina parku je již uklizená dřívějšími brigádami, ale ten zbytek je na druhou stranu důkladně zalistěný. Shrabujeme listí na igelity, které odnášíme na hromadu ke zdi. Zde musím vyzdvihnout údernické Guliho výkony, když odnášel své igelity sám, na zádech. Na příkladu igelitů dávám Martinovi slibovaný kurs Jak-sbalit-dívku-snadno-a-rychle, za což se mi účastníci odvděčí, že nás s Lenkou hodí do kompostovaného listí a důkladně zaháží. Jediné, co mě trochu těší, že zanedlouho tam byli hozeni i skoro všichni ostatní. Během práce si Ježibabka stěžuje, jaké to má špatné manželství, že se k ní Příšera vůbec nehlásí a tak podobně...a skončí to tak že se hned v terému nechá oddat za Juru. Po svatbě Ježi s Hankou přinášejí svačinku a na dobré vytrávení si dáváme pár sedavých pakáren typu Gogo-bobo-jojo a Řekni hu! ("a proč mám říkat hu?" - "a dyť už jsem to říkala" - "já tomu pořád nerozumím"). Kdo řekl hu špatně, vypadl a šel pracovat, a tak zanedlouho jsme se všichni sešli u hrábí. Za chvíli odcházím s Alčou a Juliánou do kuchyně připravovat oběd, špagety s omáčkou Co-svízel-dal.
Oběd se setkává s velkým úspěchem, také proto že mnoho lidí bylo vyhladovělých po ranní marmeládě :) Před obědem se ještě pomodlíme: "Áááá...mňmňmňmň...dobrou chuť princezno Vrahomilo a nechť tvé faldy nikdy nesplasknou!". Po obědě vytahujeme fotky z prázdnin a necháváme kolovat. Mezitím měl přijít kastelán, aby nám udělal prohlídku, ale protože se někde zdržel, jdeme opět do práce. Já jsem se za chvíli opět odpojil, abych roznesl kamenolomy po okolí na odpolední běhačku. Když jsem se vrátil, pracovní morálka byla mizerná, avšak o to více tu bylo nadšení pro vzájemné házení do kompostovaného listí. Zatím zde převládal model, že tři až čtyři kluci se domluvili a v přesile dotáhli na listí nějakou slečnu. Tuto sexuální nesymetrii jsem samozřejmě nemohl nechat jen tak, a tak jsme s Julčou hodili do listí Martina. Druhý pokus byl na Spajdra, ovšem Spajdr byl těžší kalibr, a tak jsem se ocitl pod listím dnes podruhé. To mi stačilo, a dalších exekucí jsem se účastnil jen jako paparazzi s vždy připraveným objektivem.
Během času se mužská část pracanstva sesedla na lavičce, unaveni neustálým házemím dívek, a práce zbyla na dívkách, Mirkovi a mně. Poslední igelity byly provázeny všemožnými narážkami na gentlemanství, feminismus i zkaženost dnešní mládeže. Ještě hromadné foto před nejhezčím stromem a jdeme za princeznou Vrahomilou, aby zhodnotila dnešní práci.
"Mňo, jako zahradníci jste se osvědčili dobře, aspoň k něčemu mi bude ten manžel užitečný. Ale to není vše. V tomto zámku je mi těsno a chtěla bych něco lepšího. Ukažte se mi, jak umíte stavět paláce. V okolí máte šest žulových kamenolomů..." - a po chvíli vysvětlování pravidel se nápadníci rozdělení do tří družstev rozběhli pro papírové proužky představující kameny, zedníci z nich sešívačkou tvořily kvádry, z kvádrů stavěly paláce (dle tradice rodu Vrahomilů musely mít tvar pyramidy) a stavbyvedoucí na to vše dohlížel. Jako org jsem měl v té chvíli trochu času na vydechnutí, až na okamžik, kdy se porouchaly obě sešívačky naráz a oprava mne v tom spěchu stála dvě svorky v palci. Vítězné družstvo získalo...nikoliv ruku princezny, na to je ještě čas, ale vzácné perly z princeznina náhrdelníku.

Na plné obrátky hrabeme listí
včera tou dobou jsme bývali čistí
Kuchař nás odmění buchtami za skutky
půjdeme k němu se ohřáti do budky
Obložen listím a obložen hlínou
obložen trávou a kdejakou špínou
dívám se do parku čistotou skvícím
lezavá zima mi dává modř lícím

Konečně jsme si mohli vydechnout a opláchnout ze sebe ten nejhorší svinčík. Pan kastelán nás vzal na prohlídku, kde jsme si konečně mohli prohlédnout ten přepych budovaný vykořisťovateli z potu a krve naší. S největším ohlasem se setkaly tajné chodby ve zdech a sličně zdegenerované tváře šlechtičen (ale všichni víme, že Vrahomila 91. je hezčí).
Po prohlídce jsme se sešli v kuchyni. Všechno v pohodě, povídáme si, zpíváme...když tu, kde se vzal, tu se vzal, přiběhl drak a unesl nám naší milovanou princeznu! A jako na potvoru tu její tělesný strážce Spajdr chyběl :) Co teď? Ačkoliv tu slyším hlasy typu "sláva že ta dozorkyně Vrahomila je pryč", všichni nápadníci se vydají princeznu zachránit. V hygienických dvojicích, princ s markytánkou, vyrážejí do parku, kde hledají cedule, na každé se mohou rozhodnout, co učiní a dle tohoto rozhodnutí je to pošle na jiné stanoviště. S baterkami procházejí (ti aktivnější i probíhají) parkem, vyjukaně se dívají do mé Pentaxky, která je před chvilkou oslepila bleskem, nadávají "že už všecko prošli" a stále nejsou v cíli, až ti nejbystřejší se vyspí v příkopě, kde jsou okradeni, ale získají odvahu, protože bez ní draka nezabijí.
V kuchyni zatím princezna s královnou babkou připravují svatební večeři. Postupně přicházejí drakobijci a usazují se k jídlu. Ježi ještě dělá její oblíbené review a pak už následuje svatba. Její Veličenstvo princezna Vrahomila 91. si konečně vybírá. No neuvěřitelné, ona si vezme rovnou čtyři manžele - Juru, Guliho, Juliánu a Terku!. Všichni souhlasí že si princeznu berou z lásky a dobrovolně, Vrahomila dá každému snubní prstýnek a já mohu čtyřnásobné manželství prohlásit za uzavřené na věčné časy a zpátky ni krok. Poté se všichni sesednem a vrhneme se na svatební dobroty. Když je vše snězeno, vytáhnu kytaru a zpíváme - obehrané vyřvávačky (včetně Dajány v neopakovatelném Guliho podání :) se postupně mění ve stále tišší a jemnější folkařinu, až nakonec všichni usnou jako dudci.

Neděle

"Shořelo nám štěňátko...na uhel!" line se z mp3mana hit našich letošních PsBéček a vytrhává dudky z objetí spánku. Je potřeba vše rychle (ach jé!) sbalit, uklidit, rozdělit nesnědené jídlo (obzvláště netriviální) a v 9.23 odjíždí vlak do Boleslavi. Bagáž necháváme v úschovně na turnovském nádraží a jedeme do Březiny, jedné z mnoha vstupních bran Českého ráje.

Dej mi ruku svou
od násad hrábí sedřenou
všichni tě mezi sebe zvou
pomoz nám s naší robotou!

Naposledy si na zastávce zazpíváme (refrén již skoro všichni umějí) a já se loučím, neboť ze školních důvodů musím jet hned příštím osobáčkem do Prahy.

Robert-Antonio