Šestý víkend na Hrubém Rohozci

s Teletubbies!

Podzim jako jedno ze čtyř ročních období patří snad mezi nejhezčí. Příroda se k spánku chystá a nádherně se zbarvuje. To platí dvojnásob v Českém Ráji. A právě v tomto krásném prostředí na zámku Hrubý Rohozec u Turnova se konnala podzimní pracovní vikendovka s Teletubbies. Proč pracovní víkendovka ? I když si Teletubbies hrají, tak dokážou i pracovat.
A jéje, na podzim přece padá listí. A Teletubbies ? No však je znáte a nebo poznáte.
Hlavní náplní bude určitě hrabání listí, když vysavač listí Nůnů stávkuje. A na to je potřeba mnoho hrabačů a hrabaček.

Pátek

Sraz všech byl na vlakovém nádraží v Turnově v pátek 7.11. 2003 v 19:45hod. První skupinkou na nádraží byla dvojice Pavko a Evička. Zhruba o pět minut dorazil Spajdr a Filípek. Evička nám řekla, že se skupina jedoucí z Brna dostala do problému a budeme na ně zhruba jednu hodinu čekat. Něco podobného platilo i pro skupinu jedoucí z Prahy, která také měla zpoždění, naštěstí jenom 15 minut. České dráhy prostě nezklamou. Po příjezdu skupiny z Prahy se kterou přijel i Bobíšek vešlo ve známost, že Brněnská skupina už je v Mladé Boleslavi. A hodinové zpoždění vzniká tím, že nic nejede.
Pavko se proto nabídnul, že skupinu o složení tří soudružek přiveze z Boleslavi Ťuťínkem. Ťuťínek je služební auto od operátorské firmy Oskar. No fajn. Ťutínek jede do Boleslavi a náš zbytek vyráží přes Turnov na Hrubý Rohozec. Cestou řeč nestojí jak je u Svízele charakteristické. Máme jenom obavu aby v zámecké zahradě neběhal moc roztomilý pejsek. Ale neběhá. Zvoníme na hlídače a ten nás pouští na nádvoří. Celá skupina se jde ubytovat. Čeká na nás jedna místnost vytápěná a jedna nevytápěná. Vytápěná místnost je zároveň kuchyň a společenská místnost.
Nastává den znárodnění veškerého dovezeného jídla ve prospěch kolektivu a při té příležitosti se povídá, co je u koho nového. A to už se otevírají dveře a vchází Brněnská skupina, která měla zpoždění. Hezky se přivítáme a dáme se do řeči. Snad nikdo nepostřehnul, že se pomalu celá skupinka organizátorů vytratila. Zbytek pokračuje v rozhovoru a vyprávění. Najednou se otevřou dveře a do místnosti vhází Tinkywinky, Dipsy, Lálá a Pó. Opravdu roztomilé postavičky. Zazpíváme se písničku s Teletubbies. Následuje neméně roztomilá hra. Po místnosti jsou rozvěšeny obálky s obrázky. Každý dostane lístečky a jeho úkolem je co nejlépe popsat co na obrázku vidí. Některé malůvky jsou opravdu zajímavé a zcela netradiční, zkrátka Teletubbies.
Následuje vyhodnocení nejlepšího popisu z každého obrázku. Sice Dipsy u nějakého obrázku provede cenzuru (ano, vyskytovala se tam sprostá slova s obrázkem nesouvisející - pozn. red.:) a lísteček nenávratně zmizí, ale nakonec jsou skoro všechny lístečky přečteny. A nyní začíná samotné hlasování. Každý má možnost ohodnotit ten nejlepší lísteček tím, že na něj nakreslí hvězdičku. Nejvíce ohvězdičkované lístečky se dostanou do vyhlášení. Když se autor popisu přihlásí, je po zásluze odměněn. Ovšem hodina už pokročila, proto si ještě zazpíváme a potom už jdeme spinkat. Zítra nás čeká pracovní nasazení. Tak tedy dobrou noc. Teletubbies pá, pá.

Sobota

Ráno raníčko nás ze spacáku probudila hezká písnička a hned po snídani se šlo do práce. Čekalo nás shrabování listí a nošení polen a větví z právě poraženého stromu. Něžnější část Svízele se věnovala hrabání listí v zámeckém parku. Tato skupina bylo posílena o odvozce shrabaného materiálu z řad odpočívajících dřevorubců. Zbytek mužnější části Svízele se věnoval úklidu pořezaného dřeva před zámkem.
Jak ten čas letí.Je čas na svačinku. Skupině dřevorubců přinesla Evička opticky dobře vypadající puding. Kdo to nezažil, neuvěří. Ale jak se říká, hlad je nejlepší kuchař.
A tak po opravdu tvrdé svačině a posile, jak na duši i na těle, se obě skupiny vrhly znovu do úklidu. Listí i dřevo začalo pomalu, ale stále zřetelněji mizet. Ale to už tu zase byl čas nějakého jídla, tentokrát to byl oběd. Těstoviny s omáčkou . Ale i každé jídlo se jednou sní a tak zase znovu do práce. A skutečně naše pracovní nasazení byl tak ohromné, že i dokonce sám kastelán nás musel brzdit. Opravdu člověka potěší, když je někdo spokojený s jeho prací.
Pomalu se ale smrákalo a už i naše pracovní nasazení finišovalo. Všechno co ještě ráno připomínalo pokácený strom zmizelo. I listí v zámeckém parku ubylo.
V naší vytopené místnosti na zámku už je opět veselo. A dávají o sobě vědět opět Teletubbies. Co to bude tentokrát ? Hurá bude se hrát hra, Hurá bude se hrát hra. Nějaký moc hodný člověk nám nakresleného Tinkyho , Pó, Lálu a Dipsyho rozsekal na šest dílů. Jednotlivé části našich milých postaviček pak dal do obálek a ty pak odnesl do zámeckého parku. Naším úkolem bylo opět spojit tyto jednotlivé fragmenty a vytvořit zase naše Teletubbies.
Problém byl v tom, že v každé obálce byla všemožná směs všech částí těl. Ale v době tržní ekonomiky nic není zadarmo. Lístečky se z obálek nedávají zadarmo. Na některé obálce je cena za jeden fragment jedno Svízelí Euro, někde dvě a někde i tři Svízelí Eura. Jsou utvořeny dvojice a každá dvojice dostane počáteční kapitál Svízelích Eur. Jedna dvojice, tajně, dostává i policejní odznak. Ten opravňuje k tomu, že tato dvojce může zabavit všechny fragmenty Teletubbies u skupiny kterou chytne. Chycená skupina odevzdá všechny fragmenty, ale zase získá odznak policie od předešlé skupiny. Před policií je ale možné schovat se u vstupní brány. Tam je každý v bezpečí.
Tak tedy tři , dva , jedna. Teď. Hra je odstartována a každá skupina má 30 minut na to, aby se pokusila sestavit celou postavičku. Nejlepší je, když je celý a jednobarevný. Ale i postavička Teletubbies složená z několika barev má svou cenu. Hotové spojené Teletubbies je možné na burze výhodně prodat a cenu usmlouvat. Za usmlouvané peníze je možné nakoupit nové fragmenty Teletubbies z obálek. Jenom je při tom nutné dávat pozor na policejní skupinu, která je zákeřná. Nejhorší je když, dojdou peníze a ještě není na burze o co smlouvat. Pak pomůže jiná skupina a jako za starých dobrých dob zavládne výměnný obchod s fragmenty Teletubbies.
30 minut uplynulo jako voda a kdo byl tedy nejlepší, uměl celé Teletubbies výhodně na burze prodat. Sláva vítězům. Kdo má hlad je rád. Protože se chystá večeře. Večer ale ještě nekončí. Následuje další hra a jak jinak než v duchu Teletubbies. Hrací pole ve tvaru čtverce o rozměrech dva na dva metry je dále ještě rozdělené na barevné obdélníky v barvách našich Teletubbies. Začínáme hrát. Dvojice se libovolně postaví na hrací pole. A to tak, že se dotýká herního pole nohama i rukama. Samozřejmě, že se každá končetina dotýká i jiného obdélníku a i jiné barvy. Robert v roli náhodného generátoru povelů udává herní přesuny. Např.: Lálá, pravá noha doprava. To znamená, že když se hráč některou končetinou dotýká žlutého herního pole, tak musí pravou nohu přesunout na další žluté pole. Čím více hra pokračuje, tím vznikají opravdu zajímavá herní rozestavení jak vzhledová, tak i prudce nestabilní. Posléze nehrajeme jenom ve dvojici, ale i ve trojici. Kdo nezažil, neuvěří.
Jak ten čas letí, pomalu jdeme spát. Na dobrou noc nám Filípek povídá pohádku. Dobrou noc.

Neděle

Ráno se nikomu nechce z vyhřátého spacáku. Ale kdo nevstane, tak si nezacvičí. A to by byla škoda, vždyť rozcvička s Teletubbies není každý den. Tak honem , honem vstávat! A honem na nádvoří. Po rozcvičce nás čeká balení a odchod na nádraží. Před odchodem se ale ještě rozdávají diplomy za všemožné zásluhy. Po skupinovém fotografování pak už skutečně odcházíme.
Na nádraží si dáme batohy do úschovy a půjdeme se podívat po okolí Turnova. Jenom Julinka už jede domů. Rozloučíme se a jdeme na výlet. Naše kroky směřují městem k Valdštejnskému hrádku. Po opravdu namáhavém výstupu k panskému sídlu přijde vhod svačina. Jíme a povídáme si. Nevím čí to byl nápad, ale Evička se opět obléká a za chvíli je mezi námi Po. To vzbudí na hrádku nemalé vzrušení mezi návštěvníky.
A co bychom si dali za hru ? Co takhle piškvorky ? Jé, bude se zase hrát! Dvě rozdělená družstva stojí proti sobě a už je odstartováno. Po kratším běhu každý hráč na hracím papíře bojuje o vítězství svého týmu. Hrajeme dál. O odvetu. Ale dopadá to stejně, nakonec to je 2:0 ve prospěch křížku. No nic jdeme se podívat na Valdštejnský hrádek. Kastelán je z naší skupiny sice trochu nervózní, ale to je u vcelku normální situace. Po prohlídce hrádku vyrážíme směr rozhledna Hlavatice.
Počasí nám opravdu přeje a umožňuje nám nádherný výhled. Vychutnáváme nevšední zážitek s pohledů do kraje. Co nás ale začíná tlačit je čas. Na nádraží v Turnově musíme být nejpozději v 15:45. Vracíme se zpět. Cestou na nádraží byla podniknuta i dobrodružná výprava do cukrárny. To je něco pro soudružky. To neustálé mlsání indiánků a větrníků. Tak po trochu delší občerstvovací zastávce dorážíme na nádraží. V úschovně dostaneme naše batohy a čekáme na vlak. Z Turnova pojedou dvě skupiny. Jedna jede do Brna rychlíkem Nisa s odjezdem v 16:00 hod a druhá skupina pojede do Prahy spěšným vlakem s pravidelným odjezdem z Turnova v 15:56 hod . Na nádraží se loučíme a pořizujeme poslední fotku. A honem do vlaků, protože oba už čekají na odjezd.

Nashle zase někdy, někde. Ahoj !

Váš Filípek