Samá voda

Cykloputování krajem dobré vody

Hanka č. 1 (pp): Tak jak ten tábor nazveme? Ptám se v únoru v hluboké sněhové závěji Slávka. Bude to tam samej potok, rybník, dobrá voda, zkrátka samá voda. A co tedy Samá voda?

To jsme ještě netušili, že právě zrozený název bude tolik výstižný.

Pátek 9.7.2004

Vše začalo tradičně, budíček v časnou ranní makrobiotickou hodinu a já se Slávkem přiděláváme brašny, igelity, kotlíky na nosič a pospícháme na hlavní nádraží. Po cestě několikrát sbíráme igelit a přesně za minutu odjezd nakládáme kola do vlaku, zatímco průvodčí odpískává odjezd a my na poslední chvíli naskakujeme do rozjíždějícího se vlaku na České Budějovice.
Po 6 hodinách, které jsme využili převážně k dospání vystupujeme v Kaplicích a vědíce co nás čeká v příštích dnech se posilujeme pstruhem a palačinkou. Pak ještě nákup na večeři a po E55 šlapeme kopeček na hrad Louzek, místo našeho prvního noclehu.Cestu nám zpestřují spolušlapky v hojném počtu o jejichž atraktivitě svědčí stovky prázdných balíčku od Pepina všech příchutí i velikostí, které se válejí úplně všude.

Hrad Louzek:
Na strmé skále nad Malší jsou trosky hradu Louzek, jehož majitelem byl zlý a krutý rytíř. Jednou přišel na hrad poutník z Jeruzaléma a varoval ukrutného hradního pána před spravedlivým trestem. Rytíř nedbal a vsadil nebohého poutníka do hradního sklepení, kde ho sužovali hadi, štíři, netopýři, mloci, ropuchy a krysy. Když vězeň zemřel, rozlezla se tahle odporná havěť po celém hradu. Zděšení obyvatelé uprchli a krutého pána ti jedovatí tvorové zaživa ukousali. Od té doby byl hrad neobydlen a poslednímu majiteli, který s nářkem a kvílením prochází v noci rozvalinami, už není pomoci.

Zatímco čočka bobtná v kotlíku stavíme se Slávkem přístřešek, schováváme bagáž do kopřiv a jedeme do Bujanova pro účastníky.
Na nádraží přichází 2 "rozhádání" organizátoři, zatímco Slávek vidí vše růžově doplňuji jeho proslov o krásách novohradských hor a romantice okolí jedovatými poznámkami o komárech , dešti a nejstarším řemeslu.Nakonec necháváme rozhodnout účastníky hlasováním, což se málem stalo osudné, ale nakonec počtem hlasů 4:3 je o osudu tábora rozhodnuto a my můžeme zahájit seznámení.

10.7.2004

Strýček Tom: Začalo pršet a pak lejt a lilo až do večera. Vyrazili jsme na lov do supermarketu v Kaplicích. Slávek šel lovit a my hádali kdo je kdo. Já byl včelka Mája. Přišel Slávek a zavřeli obchod. Pojedli jsme chleba s taveňákem vylepšený pórkem a moc voňavou bazalkou. Pavko navigoval Kouče k supráči. A bylo nás o jednoho víc...
...Podhorská ves, na jedné ceduli bylo: OBECNÍ KOZEL. Pokud tu nejsem přivažte kozu k plotu, prská se obvykle 3 dny.

11.7.2004

Strýček + Jitka: Probouzíme se do chladného rána. Slávek už má hotovou snídani. Jáhlovou kaši s kokosem. Začíná pršet a my zalézáme pod igelit. Padají kroupy. Přestává pršet a jdu balit. Nemůžu najít klíčky od zámku. Začíná sranda. Po chvíli hledání je nacházím pod stromem u ohně. Sranda končí. Jedeme podél Podhorského potoka do Leopoldova a pak na Pohoří na Šumavě. Fotím si pp s kravičkou...

Pohoří na Šumavě
Pro Pohoří se stalo osudným, že leží v těsné blízkosti hranic. Po roce 1978 zůstalo již zcela neobydleno, v hraničním pásu hluboko za dráty bylo prakticky zbořeno. Dnes zde stojí v rozvalinách několik domů a kostel sv. Panny Marie Dobré rady opuštěný, zdevastovaný bez vnitřního vybavení. V těsné blízkosti rovněž zdevastovaný hřbitov, kterému se snaží převážně rakouští pozůstalí vrátit opět důstojnou podobu. Snad se sem opět vrátí život.

Je asi šest a začíná pršet. Po půl km nacházíme Slávkovo kolo. Slávek někde shání ubytování. Čekáme a prší. Za chvíli Slávek oznamuje, že má pro nás hotel pod posedem. Začínáme vařit a také začíná více pršet a hřmět. Večeříme rýži s buráky a sojovým masem. Je toho hodně a je to moc dobré. Pak jsme si u ohně povídali zážitky z táboru. Také my chlapi jsme se snažili bavit děvčata vtipy. Asi půlka z nás šla na borůvky k snídani. A pak přijel Elvíra. Jsme všichni.

12.7.2004

Hanka č.2: Pondělní ráno nás nejdříve lehce zlomyslně přivítalo modrou oblohou s mráčky a sluníčkem, ale později je vyměnila opět obloha šedá a zamračená, nevěstící nic dobrého. Ve volném tempu jsme vstávali, někteří odvážní čistotní jedinci využili nedaleký potok ke koupání i když byla pěkná zima. Mezitím Slávek uvařil kaši, ale přišel hajný a zatrhl mu to. Takže se snídaně dodělávala na vařiči a vůbec jí to neubralo na chuti.
Pak jsme se sbalili a vyrazili dále, pro změnu zase do kopce. Zastavili jsme na rozcestí, kde jsme nechali kola a Elvíru a vyrazili pěšky na Kuní Horu, kde byla rozhledna...
...Sotva jsme nakoupili v místní jednotě začalo zase lít, naštěstí jsme zase byli schovaní a obědvali chleba s paštikou a meloun. Michal snědl celou skleničku medu na posezení a tvářil se, že mu z toho ani není špatně. Po obědě jsme se přesunuli do místního informačního centra v Horní Stropnici, kde jsme se podívali na video o NH a výstavu. Potom jsme pokračovali už s cílem hledat nějaké ubytování k Cuknštejnu (nějaký rozpadlý zámeček či co), ale nic jsme nenašli, tak jsme se rozhodli projet Tereziným údolím do Nových Hradů a z nich pak pokračovali již poněkud odchýleně od trasy do kopce. Ani dva Slávkovi rekognoskační pokusy nepřinesly úspěch. Ubytování jsme nakonec našli až v chatové oblasti, kde jsme si u jedné paní rozdělali oheň a ona nám uvařila čaj a kávu. K večeři byli špagety s mákem, ale hlavní atrakcí večera byl opět silný déšť. Usínali jsme s bláhovou nadějí, že třeba zítra už konečně bude hezky...

13.7.2004

Hanka č.1 (pp): Ale nebylo, ačkoliv nás Slávek neustále přesvědčoval, že tam neprší, a že ty rány na plachtu, to je jenom větříček...Slávek si vyměňuje trenky. Kde pak ty ptáčku hnízdo máš? napadá mě při této významné příležitosti...Pafíčku přijeď si pro mě autíčkem!!...děkujeme hodné paní a odjíždíme do Nových hradů. Zuby, pohroma huby!!!

14.7.2004

Alenka: ...tak teď se akorát chystá oběd u jezera pískovna, kousek od cedule, která zakazuje koupání (na to ještě dojde), rybaření...vlastně bychom tady skoro neměli být. Ale je tu hezky a stále ještě neprší. Prý jsme tady někde měli spát, takže teď už nedoháníme zpoždění včerejší, pouze dnešní. Už jsme ujeli 21 km.
Teď jsme všichni po obědě a chlapi naskákali do vody. Dívčí sekce zatím přemýšlí a já jdu teď na borůvky. Na borůvky se mnou šli galantně i muži. Všichni kromě mě vymydlení jsme nasedli na kola a pokračovali na Chlum. Podestě jsme nemohli minout informační tabule, kde jsme zjistili zajímavé věci nejen o tradicích kraje, ale i kuriosní způsoby překonávaní železné opony za komunismu. Cestu nám trochu pozměnilo shánění chleba, pokusili jsme štěstí ve Františkově, tam ale nebyl krám, tak jsme zajeli do Klikova, chleba jsme sice nedostali, ale za to si prohlédli místní keramickou dílnu s pecí...

Hra - novináři
Seznámení- on hledá ji:
Pohledná sexy blondýna, 89 let, míry 153-95-120 s deseti dětmi a 25 vnoučaty, pěkným domem a plno penězi. Domek je celý z perníku a komín z marcipánu. 2-3 malé děti vítany. Zájem mám o sekačku. Nemusí být pěkná, hlavně aby dobře startovala. A aby vydržela dlouho jet. Proto požaduji dlouhé nohy a kvalitní podprsenku, ovšem musí v ní být také nějaký obsah. Hlavně aby to nebyla taková skleněná panna s mrkacími víčky. Na mrkací víčka se totiž špatně shání řasenka. Bylo by dobré kdyby měla alespoň 3 otvory. Za další rád připlatím, čím víc, tím líp. Zejména v dolních partiích, by měl být hodně vyvinutý. Ale jinak na velikosti záleží samozřejmě také.

15.7.2004

Elvíra (píše události zítřejšího dne den předem :) Další den začalo všechno zase obvykle. Slávek měl špatnou náladu, brebentil něco německy a vydával rozkazy k rozcvičce. Nikdo ho neposlouchal, z čehož měl ještě větší vztek. Předsedkyně byla taky zahleděná zcela do sebe: "Přineste mi zrcadlo, sežeňte mi zrcadlo", křičela na všechny okolo. Když zrcadlo nebylo, chtěla stále vědět kdo je na světě nejkrásnější. Protože nás už tahle každodenní hra nebavila, vydali jsme se sami do Třeboně. V Třeboni jsme mi hladovci zamířili do samoobsluhy. Protože jsme ale peníze již dávno odevzdali vrchnosti, museli jsme jako obvykle krást. Strýček dělal volavku a na něco složitého se vyptával prodavačky. Hladový Kouč se svým velkým břichem obcházel regály, do malého košíku cpal pytle věcí, které za rohem přehazoval obloukem Alče. Ta shrbená předstírala , že něco hledá v batohu a věci sbírala...
...Mezitím kul Slávek pikle, až vymyslel odpolední program - kdo ujede víc kilometrů bude odměněn. Původní nabídku řádu německých rytířů musel ale změnit - vítěz dostane sáček bazalky a smí spát s vrchností pod igelitem. Navíc musel slíbit, že bude nešťastníka celý večer chránit před hněvem královny. Tomu se ovšem při pohledu na jeho scvrklou postavu nedalo příliš věřit...
...Byl čas na oběd a večeři. Jídelní lístek obsahoval opět 3 známé makrobiotické položky. Medová kaše, jako příloha houby a moučník borůvky. Leták tedy skutečně nelhal - základní jídlo bylo v ceně...
Rozednění - proudy vody padají z nebe. Fanfáry znějící z hradu, oznamují, že nový den bude dnem vítězů. Zároveň se musí dojet zbytek celé, 6 dní zanedbávané ,trasy.

16.7.2004

Kouč: Vstáváme v 10:30. První kdo vstal byla Hanka č.1, která se snažila podívat pod pokličku kotlíku, ale Slávek jí v tom bránil ostošest a tak šla Hanka budit lomcováním stanu další členy naší výpravy a dopadla velice špatně. Všude plno klíšťat, každý měl aspoň 3. Na snídani byla dobrá, ale trochu připálená kaše.
Hanka č.1 (pp): Vyjíždíme teprve kolem poledne do Nové Bystřice. Zámek je v soukromých rukách a tedy nepřístupný, čímž ušetříme spoustu času, který jsme ztratili pozdním budíčkem. Poobědváme na starém známém nádraží JHMD a pak se už suneme do kláštera. Prohlídka podzemí se svíčkou, podzemní foto a Slávkova fakt hnusná čokoláda. A protože se blíží 5-tá hodina, není divu, že muzeum opevnění i Landštejn nám ukazují pouze své zavřené dveře.
Poslední noc nedaleko skautského tábora, zatímco se všichni podílejí na stavbě obydlí a přípravě večeře, plní Kouč rozkazy své "mladé"a pln nadšení sbírá litr borůvek a my tak vychutnáváme chvilku bez Koučových neuvěřitelných historek. Na ohníčku se opékají mrtvá zvířátka čili makrely, v ešusech chladne polévka s tradičním složením mrkev cibule houby.

17.7.2004

Ač je to neuvěřitelné již 24 hodin neprší. Do cíle našeho putování - Slavonic chybí posledních 6 km s třemi zastávkami - středověká vesnice Fafnšlak, kde mě víc než zbytky zdiva zaujali stovky malých asi centimetrových skokánku. A protože Slávek odmíta některou z těch žabiček políbit, protože je prý věrný, popojíždíme 3 km do muzea opevnění - Michal předvádí koulení ze svahu i s kolem. Fakt pěkné místo, sleduji ty plaménky vášní v očích dívek - bunkr, samopal, granát, voják v zeleném...
V muzeu samorostů nás vítá Adam a Eva a velmi milá paní a my prohlížíme ty neuvěřitelné výtvory přírody. Krátká invaze kobylek na třešně olovnatky a poslední oběd u kašny ve Slavonicích. Ve spožděném vlaku do Brna složeni tradičně v uličče a toužíce aspoň po trošce čerstvého vzduchu vzpomínáme jak nám bylo jen hezky když všude kolem byla samá voda.