Styk mezi pražci aneb Mravnost nade vše

Velikonoce v Zubrnicích

Na počátku bylo slovo. Tedy inzerát. Styk mezi pražci. Z.N. Zubrnice. Tahle severočeská víska mne na mapě dráždila už dlouho, rozhodnutí bylo okamžité.
Sotva jsme na místě srazu vypadli z vlaku a potřásli si tlapkou, klid protrhlo hlášení drážního rozhlasu: .Póóózor ke druhé koleji přijíždí expres Tokio-Paříž-Berlín-Zubrnice. Ke druhé koleji...Tož klusem. Vlak z doby dřevěné (sedadla) nás dovezl do pohádky o mašinkách. Starou parní dámu nám Filip představil slovy "Za milion vám ji natřu, za další tři rozhýbu".
Naším novým domovem se stal lehátkový vůz. Jídelnou šarmantní náklaďáček. Salonem sama nádražní budova. V rámci hesla "byt a strava" nás ráno lokomotiva vysadila podél trati za účelem jarního úklidu kolejišť. Netušíte, jak se koleje lesknou v raním slunku a potu brontosaurů.
Odpoledne jsme potkali boha. Seděl si pod patníkem a preludoval. Se znuděnou arogancí shlížel na uhoněné rolníky žebronící o vodu. Kvůli žádnému chlapovi na zadek nepadnu (však to také nebyl obyčejný chlap ale bůh - pozn. red. :). Proboha?! Ano. Jistě. Cokoli si bude přát.
Ale moh by přestat žvanit a dát nám tu petku!
Klusem zpět. Zasít. Zalít. Zklidit. Do mlejna. Proboha, ten chlap je snad hluchej! Mouka. Hurá. Klusem zpět. Cíl! Koláčů se nám dostalo a také poučení: Ne duch zákona, literu máš ctít. Svorně jsme organizátorům vynadali.
Večer promluvili do duše oni nám...Aneb trocha ekologické výchovy. Zvláštní, co věcí připomene malé polínko: domov, drsnou srst oblíbeného psa, vrásčitou ruku babičky, oheň, co hřál nás v neděli...A jak mlčí igelit.
I cynika až mrazí. Naději kde vzít? Na ekofarmě. Ať žijí telata a krávy. A osvícený spotřebitel. A bojovka na cestu.
Večer oheň, písničky. Ráno pomlázka a básničky. Sláva tradicím. Naše jediné vejce si odnesl přespolní koledník.
Ještě poslední fotku, bágl na rameno a písničku do kroku. Konec. Kdeže! Račte zkusit sami. Nebo raděj s námi?

Jarmila