...v Háji

12.-14.5.2006

V pátek jsem se vydal směr Jizerské hory. Hned na nádraží v Josefově Dole jsem se ujistil, jestli jsem správně v Háji, neboť tu již byly další dvě individua podobného vzezření jako já. Nad sklenkou oroseného jsem zjistil, že se jmenují Tomáš a Luboš Šnek a že ještě nebyli na žádné bronťárně. Pak konečně přijel vlak a z něj vystoupili Filípek a Lentilka a s nimi banda účastníků.
Cestou na Mariánskohorské boudy jsme začali hrát seznamovací hru s předmětem, který si každý dovezl a každého měl nějak charakterizovat. Hra však předčasně skončila, protože mezitím málem Františkovi uplaval batoh!
Po tmě jsme dorazili na boudu. Venku se ještě fotografové nemohli nabažit vycházejícího měsíce. Pak už šup dovnitř. Tady už na nás čekali Katka, Jana, Michal a Vendulka a hlavně výborný čaj a večeře. Pak jsme se každý představil, odkud kdo přijel. (Jako obvykle, zase různé kouty republiky.) Hned po večerníku se šlo spát, neboť se ráno vstávalo poměrně brzo do práce.

Po snídani jsme krom Katky a Michala absolvovali přesun směr práce. Pracovali jsme na mladém smrkovém porostu s příměsí javoru a dalších dřevin, kousek od Prezidentské boudy. Na začátku práce se ještě Filípek šel projít s panem lesníkem po pracovní ploše. Mezitím se Elvírovi podařilo usnout Pak už to konečně přišlo. Rozdělení pracovních nástrojů (sekeromotyky a palice) a materiálu a šlo se na to. Po většinu práce se dělalo ve dvojicích. Já jsem byl ve dvojici s Jirkou. Opravovali jsme oplocenky a v případě, že jsme narazili na uhynulý, zlomený nebo jinak poškozený stromek, jsme místo něj zasadili mladý javor.
Po svačině jsme ještě cestou stačili vylepšit kousek porostu nad přehradou Josefův Důl. Kolem přehrady jsme cestou poznávali obrázky stromů. Na hrázi bylo společné foto. V tu dobu již se všichni vyžívali (viď Kačko) v celodenní hře, kdo se zbaví kolíčku na prádlo? O kousek dál František a někteří další prokázali neskutečné vědomosti a přehled ve vědeckém kvízu.
Začalo se zatahovat a než jsme dorazili zpět na boudu, tak jsme nádherně zmokli. Naštěstí uvnitř byl připravený čajíček, dohřála se polívčička. Po chvíli dorazil Diffy a Olinka. Ti si asi v tom dešti vysloveně libovali.
Po baště následoval další bod programu: Pán ze Společnosti pro Jizerské hory a jeho přednáška, už ani nevím o čem byla Pán přišel a zase odešel (o pár hodin později) Po té pro nás organizátoři připravili velice efektní hru . Už byla tma a oni po chatě rozmístili fosforeskující kroužky. U nich byla pod čísly napsána písmenka. My jsme měli do zprávy doplnit písmenka podle čísel jim patřícím. Papír s tužkou jsme přitom museli nechat v jiné místnosti. Docela nás to pohltilo. Hlavně Olinku. Ta pochází ze Španělska a ta prý nikdy něco takového nedělala. Nejrychleji měla vyluštěnou zprávu Světla.
Po skončení hry byla bašta č. 2. a povídání. A hlavně Lentilka a její kumpáni KOPYTO A MŇOUK. Pak už se šlo spát. Teda krom Roje a Františka. Ti valili do Prahy na zubní pohotovost.
Ráno jsme namísto rozcvičky vyrazili na nákup potravin k snídani. Je libo jablíček z Litvy nebo brambor s Polska či radši mango z Brazílie? Pak jsme vyrazili na výlet k protržené přehradě na Desné. O technickém dílu nás poučil Filípek. Sněhem jsme se probrodili nazpět.
Vrátili jsme se v poledne. Oběd byl zase skvělý MAKROBIO od Kačky.
Odpoledne už byl jen úklid a cesta domů, při níž se skupinka ještě šla podívat k vodopádům. Jizerské hory Nashledanou.

Aleš