V třetině cesty
použité zkratky: ptt. - pantáta, pmm. - panímáma, púč. - prostý účastník, s. - soudruh, soudružka (tato zkratka je bezpohlavní)
Pátek:
Po strastiplném putování od nás, z valašských kotár, jsem se konečně po několika hodinách strávených ve vlaku dostal až sem, na úrodnou Jižní Moravu a už dvě hodiny dlím ve Vyškově. Autobus do Krásenka jede za chvilku a já už jsem si mezi cestujícími vytipoval další potenciální účastníky víkendu. A taky jo. Takže jsme zatím tři. To už je třikrát víc jak jeden. V Krásenku jsme půl hodiny před oficiálním začátkem. Ale tři minuty před půl osmou přijel od Brna autobus a v tu chvíli bylo všecko jasné. Vyhrnula se z něj spousta lidí s batohama a náš původní počet se zmnohonásobil. Tak, a jsme asi všeci. Stojíme na krásenské autobusové zastávce, je tma a celkem zima. Nic se nehýbe, jenom nedaleko si poblikává vysílač. Co teď?
Kousek od nás se najednou objevila dvě světýlka. Vypadá to, že jsou určena pro nás. Někteří navrhují jít se schovat na zastávku, ale většina z nás jde za světlem (podobnost s kterousi pohádkou, kdy taky kdosi šel za světýlkem a pak pmm. Ježibaba púč. Jeníčka s púč. Mařenkou málem snědla je čistě náhodná). Po chvilce se blížíme k velké budově, která vypadá, že bude naším víkendovým útočištěm. A taky jo. Už nás vítá ptt. rychtář s pmm. rychtářkou chlebem a solí. Když jsme všichni vevnitř a přezutí vezme nás ptt. rychtář s pmm. rychtářkou na krátkou exkurzi objektem rychty. Je na co se koukat. Nádherné klenby. V jedné z místností vytvoříme takový jakoby kroužek a - vzhledem k tomu, že se většinou vidíme prvně - nastává seznamovací čtvrthodinka, ve které na sebe něco málo prozradíme (jméno a tak). Potom pokračujeme dál v prohlídce. V další místnosti, kterou pmm. rychtářka označila za jídelnu, visí po stěně spousta zelených áčtverek se žlutým kolečkem uprostřed. Vysvětlení je prosté. Jsou to nerozkvetlé sedmikrásky. Každý si jednu z nich podepíše. Na stole v krabičce leží bílé okvětní lístky, na ně můžeme napsat vzkaz a přilepit jej k některé ze sedmikrásek. Exkurze pokračuje. Když se blížíme k poslední místnosti nesou se k nám zpoza zavřených dveří tóny řízné dechovky. Asi bude folklór...Za dveřmi je stůl s jídlem (dobrá polívka s dobrým chlebem, pak brambory na loupačku). Dneska večer bude lidová zábava. Tanec, hudba, jídlo, čaj. Ptt. DJ Aleš do nás hustí jeden hit za druhým. Dechovku čas od času přeruší hudba jiného druhu a my se učíme třeba řecké tance (ono to vypadal spíš jako kankán) a podobně blbneme. Najednou je pozdě, ptt. DJ Aleš vyhlašuje poslední ploužák a my jdeme spát. Ale jako doma nám i tady s. organizátoři připravili večerní divadlo. Bylo o pozitivním světle a o síle objetí. Pod dojmem z této pohádky jsme si potom všichni navzájem zkoušeli předávat objetím tu trochu energie, která nám ještě po tancování zbyla. A pak, najednou kdesevzalatusevzala je tu...
Sobota
Hned ráno tu byl budíček. Dynamický, taneční a prudký. Já bych takový druh vstávání označil za nezdravý, ale s. pmm. rychtářka a s. pmm. Ježi na to nedbaly a soustavnými nekoordinovanými pohyby nás nakonec všechny donutily křepčit s nimi. Potom už následovala vegetariánská snídaně ptt. Slávka, který nám celý víkend odpíral i jenom pohled na maso a to přesto, že některým účastníkům se po něm viditelně stýskalo.
Po snídani začala ta nejatraktivnější část celého víkendu a to manuální práce. A zvláště my, kancelářské krysy, sedící celý den u počítače jsme se na ni těšili nejvíc :*). K těmto pracovním účelům jsme se rozdělili na dvě skupiny. Manuálně zruční muži (pochopitelně všichni) tvořili skupinu A, a jemné, křehké dívky skupinu B. Skupina B se rozprchla v okolí rychty a jejím úkolem bylo vysbírat odpadky a podobný materiál, kdežto skupina A měla za úkol nachystat podél jedné stěny rychty rýhu pro položení drenáže. Na některých místech bylo toto ztíženo existencí starých základů a tak ti co si vybrali právě tato místa sice nevykopali nejhlubší díry, zato vytahovali suverénně největší kameny a to v takovém množství, že je nestačil odnášet ani ptt. Aleš. Vzhledem k tomu, že skupina B měla za chvilku práci hotovou, vmísila se nenápadně do skupiny A a začala nám pomáhat lopatami, postrádá toto členění od této chvíle smyslu. Po pěti hodinách práce, která byla jednou příjemně narušena svačinkou máme vykopanou rýhu, obrovskou hromadu odpadků z vesnice, velkou hromadu kamení, menší hromadu odpadků z kopání (to by jeden neřekl, co se kdysi všechno valilo do základů) a hromadu přesáté hlíny, kterou jsme vyrovnali terénní nerovnosti v okolí. Vzhledem k celkové únavě těla jsme se už těšili na oběd. Byl. A byl výborný. Ptt. Slávek získal všeobecné uznání a spoustu lístečků k sedmikrásce (i když maso je maso... :o).
Po krátké přestávce jsme se opět rozdělili na dvě skupiny. Označme je tedy opět . pro jednoduchost . skupinou A a B. Nemají nic společného se skupinami předobědovými. Se skupinou A jsme šli nejdřív do lesa za vesnici, kde už byla po stromech rozvěšená lana a tvořila tak několik lanových překážek. Do práce si nás vzali ptt. Věroš a ptt. Honza a pod jejich vedením jsme zkoušeli dostávat se od stromu ke stromu. Semtam někdo spadl, ale to moc nevadilo, protože ostatní, kteří zrovna nelezli mu dělali jištění. Překážky asi byly z těch jednodušších, což někteří, kteří nikdy na něčem podobném neviseli, museli určitě hodnotit kladně. To ale neznamená, že jsme se nevyblbli všichni. Zvlášť po úpravě jedné z překážek se tato stala takřka neslezitelnou. Vše dokumentoval ptt. Aleš, tak určitě budou fotky. Nakonec si všichni zkusili všecko, co chtěli a navíc se sem řítila skupina B, čili jsme nabrali kurz zpět na rychtu, kde měl probíhat program poněkud odpočinkovější.
V jídelně na stolech na nás už čekaly kusy něčeho zakryté šátkem. Ukázalo se, že se jedná o keramickou hlínu, kterou máme ve dvojicích přetavit v nějakou bytost. Vypadá to jednoduše, ale problém byl v tom, že spolu nesmíme mluvit a že hlína zůstane zakrytá, takže neuvidíme, co vlastně tvoříme. Za zvuku Vangelisovy 1492 jsme začali modelovat. Bylo to hodně zajímavé. Člověk ze začátku neví, co ten druhý chce, ale když začne něco vznikat, je to paráda. Představte si, že modelujete hlavu a po deseti minutách sjedete dolů k nohám (té bytosti, samozřejmě) a zjistíte, že tam je něco úplně jiného, než tam bylo před chvilkou. Bylo to moc fajn. Po určité době, když už mají všichni hotovo, nastává exhibice. Postupně stahujeme šátky a nestačíme se divit. I autoři jsou mnohdy zaskočeni vlastními výtvory. Vysvětlují, k čemu slouží které chapadýlko a proč bytost vypadá tak, jak vypadá. To už se ale vrátila skupina B z lanových radovánek a nastal čas svačiny.
Po ní nás čekala hra Labyrint Světa a Ráj Srdce. Měli jsme si projít celý život od narození do smrti. Život se dělil na určitá období, po nichž jsme měli chvilku na zapsání pocitů a takového deníku do sešitku který jsme nafasovali před začátkem hry. Na začátku každého života je samozřejmě narození. To naše proběhlo tak, že jsme za zvuků dětského pláče vylezli ze spacáků, ve kterých jsme byli schovaní. Hned se na nás vrhly sestřičky a nutili nám mlíko a kašičky. Musí to být pro to mrně dost traumatizující. Pak jsme se vydali dolů a v různých místnostech na nás byla nachystaná různá překvapení. Teda v tomhle věku to byla jenom školka. Po dvanácti minutách nás gong poslal nahoru do spacáčku, kde jsme měli zachytit pocity z tohoto období. Tohle se střídalo, jenom nám se neustále zvyšoval věk. Chodili jsme do školy, za holkama nebo za klukama, do hospody, domů, starali jsme se o děti, ženili (vdávali) jsme se, vzdělávali, bavili a nakonec jsme umřeli. Během toho mezi námi chodil osud a rozdával rány. Všechno jsme zachytili do deníčků v pauzách mezi jednotlivými životními obdobími. Objektivně musím říct, že se mi nejvíc líbilo období 0 - 10 let. Viz zápis z mého deníčku :
Školka
Úplně super, můžu si dělat co chci a ještě mě za to pochválí. Můžu se relativně bezpečně řezat s ostatníma. Žádná, ani trošku malá zodpovědnost. Super. Ale asi z toho vyrostu, což mi ovšem teď nedochází. Paní učitelky jsou hodné, ale neví, že mi nechutná mlíčko a furt mi ho cpou. Fuj. Je tam málo hraček a všecky jsou stejný (jé to by bylo fajn, mít tohle období dýl jak 12 minut). Byl jsem u pana doktora a dělal mi něco s rukou. Nevím co, ale když jsem ji měl, tak bolela a teď nebolí. Paní učitelka říkala, že nevadí že mám jenom jednu, že to úplně stačí pro tak šikovného kluka, jak jsem já. Nevím kamarádi se mi začali vyhýbat...Gong.
Umřel jsem po šedesátce. Tak to vypadá, že už jsem za třetinou dost dlouho...:o)
Po téhle hře následovalo zpívání dole v jídelně. Byly dvě kytary a na začátku i spousta zpěváků. Ovšem, jak přibývalo hodin ubývalo lidí (pro matfyz - nepřímá úměra) a nakonec jsme zbyli pouze tři (s. pmm. Ježi, s. ptt. Robert a púč. já). Hráli jsme do úplného vyčerpání, prakticky až do rána. Až do...
Neděle
Ráno naštěstí nebyla rozcvička, jenom takové pomalejší vstávání, které pro nás, co už jsme ve třetině cesty, bylo nejvhodnější. Po snídani nás ptt. Věroš vylákal opět k lesu, kde jsme se rozdělili na dvojičky a jali se běžet takový orientačně-fáborkový běh. Cestou nás čekalo několik úkolů . zpěv písničky o vodě, něco kreslení, něco biologie, něco...Všechno natáčel na kameru ptt. Aleš. On vůbec natáčel všechno. Jsem zvědavý, co na té pásce nakonec bude :o). Po návratu na rychtu na nás čekalo překvápko. S. družičky, oddávající ptt. předseda národního výboru, hudba. Chyběli pouze ženich a nevěsta a to jsme měli být my. Po manželském slibu, výměně prstýnků a prvním manželském políbení jsme ale museli vyklidit pole pro další dvojici. Takto jsme se spárovali všichni.
Po oddání poslední dvojice jsme se odebrali nahoru do naší improvizované ložnice, kde jsme vytvořili něco jako kroužek (ve skutečnosti to moc kroužek nepřipomínalo) a proběhlo rivjů (čti review) celého víkendu. Bohužel rivjů, protože byla neděle a my jsme se museli pomalu brát domů. No a po ptt. Slávkově obědě jsme si sbalili bágly, spacáky a zpěvníky a různými dopravními prostředky jsme vyrazili na různé světové strany. That's all, folks.
Marwin
Co nám napsali účastníci
Byla to jedna z těch víkendovek, ze kterých se jen těžko vrací zpátky do světa běžných starostí a povinností a po kterých zůstává kromě krásných vypomínek i smutek z toho, že už skončily....
Ivča
Na akci tohoto druhu jsem byla poprvé a musím říct, že předčila moje očekávání. Kromě zajímavého a pestrého programu a pěkného zázemí bych ráda ocenila i dílo mistra kuchaře. Odjížděla /nebo spíš odcházela/ jsem velmi spokojena a získala jsem motivaci pro účast na dalších takových akcích.
Jitka
Skvěle prožitý víkend plný překvapení
Máša
Ještě jsem se z té víkendovky nevzpamatoval, tak něco víc třeba napíšu, až se vrátím do reality :-).
Pavel